ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1517.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1517/2014 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovolání podaném P. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 171/2014 ze dne 4. 6. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 42/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 8 T 42/2013 ze dne 6. 2. 2014 byl dovolatel uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), a to jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za spolupachatelství k uvedenému přečinu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let s tím, aby v takto stanovené zkušební době podle svých sil uhradil způsobenou škodu. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 171/2014 ze dne 4. 6. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že zjištěný skutkový děj byl nesprávně právně posouzen s tím, že mu nebyla prokázána vina a obžaloby měl být zproštěn i z hlediska aplikace zásady in dubio pro reo. Nicméně pokud jde o uplatněný dovolací důvod, tak zjištěný skutkový stav zakládá možnost úvahy, že jeho (soudy popsané) jednání mělo být právně kvalifikováno jako pomoc k označenému přečinu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedl, že se neúčastnil samotné krádeže traktůrku, ale do skutkového stavu se zapojil až na základě telefonické výzvy (již odsouzeného) V. Ž., který jej požádal o odvoz traktůrku, přičemž nepátral po jeho původu. V konečném důsledku tak chybí i jeho úmysl podílet se na spáchání uvedeného přečinu. Vyjádřil se i k otázce způsobené škody s pochybnostmi o hodnotě odcizené věci. Proto navrhl, aby dovolací soud napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a sám ve věci rozhodl „tak, že se obžaloby zprošťuje nebo, aby věc vrátil soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že dovolatelem vznesené námitky nelze podřadit pod uplatněný ani jiný zákonný dovolací důvod. Dodal, že podkladem pro dovolací přezkum je přitom zásadně skutkový stav, který byl zjištěn soudy, nikoliv skutkový stav předestřený dovolatelem. Z námitek uplatněných právě dovolatelem plyne, že ty formálně uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají (vina nebyla prokázána, porušení zásady in dubio pro reo), přičemž vycházejí z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu (úvahy o pouhé pomoci). Dovolatel takto předkládá svou vlastní představu o průběhu skutkového děje a z něj následně (sekundárně) dovozuje závěry právní, přičemž soudy zjištěný, a takto rozhodný skutkový děj zmíněné představě dovolatele vůbec neodpovídá. Přitom z tzv. skutkové věty citovaného rozsudku soudu prvního stupně zjevně plyne, že dovolatel svým jednáním naplnil všech znaky příslušného přečinu (jako jeho spolupachatel). Jeho námitky tak nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod a z příslušných rozhodnutí obou soudů nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Takto podané dovolání proto navrhl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že nevěděl o tom, že předmětný traktůrek je kradený, když byl již odsouzeným Ž. požádán o odvoz traktůrku. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto vysvětlily, proč neuvěřily jiné verzi skutkového děje nabídnutého dovolatelem, když poukázaly na rozpornou výpověď již odsouzeného Ž. (spolupachatele), stejně jako na svědecké výpovědi M. T., protokoly o ohledání na místě činu, zjištěné pachové stopy dovolatele na volantu traktůrku i nezpochybnitelné odborné vyjádření o jeho hodnotě a poškození. Za daných okolností proto oba soudy (vycházeje z učiněných skutkových zjištění) správně dospěly k závěru, že dovolatel (společně s odsouzeným Ž.) spáchali označený přečin jako spolupachatelé ve smyslu ustanovení §23 tr. zákoníku. Z hlediska namítané absence zavinění dovolatele je potom namístě znovu poukázat na ve věci učiněná skutková zjištění, na základě kterých je zjevné, že dovolatel se označeného přečinu (jako spolupachatel) dopustil úmyslným jednáním. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka