ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1553.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1553/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2015 o dovolání, které podal obviněný M. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 7 To 181/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 236/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 10 T 236/2012 , byl obviněný M. B. na skutkovém základě, že
„ 1. obžalovaní M. B. a V. V.
dne 2.2.2012 kolem 01.30 hodin v K. –F., okres K., na ul. O., na břehu řeky O., v blízkosti rekonstruovaného mostu, se záměrem neoprávněně se obohatit, za pomocí strojní techniky - bagru K. majitele A. J. naložili na nákladní motorové vozidlo tov. zn. IVECO, majitele V. V. 14 ks potrubí o průměru 600 mm a celkové váze 9.520 kg, které zde rozřezala na délku kolem 4,8 m firma provádějící demontáž nefunkčního potrubí, toto následně vozidlem odvezli do sběrny druhotných surovin v O., čímž způsobili, společnosti Dalkia Česká republika, a. s., škodu ve výši 63.784,- Kč
2. obžalovaní M. B. a A. J.
dne 29. 5. 2012 v době od 10.00 do 12.45 hodin v K.-S. M., okres K., se záměrem neoprávněně se obohatit, obv. M. B. zapůjčeným pracovním strojem - bagrem, majitele A. J., vykopal a vytáhl z řečiště řeky O. ocelové potrubí v průměru 500 mm, délce 32 m a hmotnosti 4.010 kg, které rozpálil a společně s A. J., za pomocí pracovního stroje, naložili na vozidlo tov. zn. Nissan Atleon TK-140, majitele A. J., který s tímto následně odjel do sběrny druhotných surovin, kde byl kontrolován a zadržen Policií ČR, kdy uvedeným jednáním způsobili odcizením potrubí společnosti OKD, a.s., škodu ve výši 24.862,- Kč a narušením terénu v mezihrází, porušením záhozu z lomového kamene řeky Olše způsobili škodu ve výši 15.000,- Kč společnosti Povodí Odry, s. p. “,
uznán vinným ze spáchání ad 1. 2. jednak přečinu krádeže podle §205 odst. 1, 3 trestního zákoníku, jednak přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvacetičtyř měsíců.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. J. a V. V.
Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným M. B. a V. J. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti Dalkia ČR, a. s., Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 3337/7, škodu ve výši 63 784 Kč.
O odvolání obviněného M. B. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 7 To 181/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Tímtéž usnesením rozhodl odvolací soud z podnětu odvolání obviněného A. J. tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 trestního řádu zrušil výrok o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 trestního řádu ohledně osoby označené jako V. J.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. B. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítl, že postup odvolacího soudu, jímž zrušil výrok o náhradě škody vůči osobě V. J., spočívá na nesprávné hmotně právní kvalifikaci. Uvedeným výrokem nalézacího soudu mu totiž byla uložena solidární povinnost k náhradě škody spolu s obviněným V. J. (podle obviněného správně A. J.), přičemž v důsledku postupu odvolacího soudu zůstala tato povinnost pouze na něm, bez možnosti uplatnění zákonných nástrojů k vymožení povinnosti vůči spoluobviněnému A. J. ohledně poloviny nároku na náhradu škody. Tím došlo podle obviněného k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces zaručeného Ústavou a Listinou základních práv a svobod.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obviněný M. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že podané dovolání přípustné není.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, proto ho nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech tvrzených vad a všech rozhodnutí. Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) trestního řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Protože dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) trestního řádu. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů nebo takovou vadu způsobenou soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl.
Z předloženého spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 10 T 236/2012, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný své odvolání proti odsuzujícímu rozsudku směřoval pouze do výroku o uloženém trestu (č. l . 288 a 293). Takto podané odvolání potom vymezilo podmínky budoucího přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem. Podle §254 odst. 1 trestního řádu odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tedy vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud podané odvolání podle §253 trestního řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Přitom oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit, tedy i výrok o trestu. Odvoláním nenapadené výroky odvolací soud nepřezkoumává (s výjimkami podle §254 odst. 2, 3 trestního řádu), i kdyby šlo o výroky, proti kterým by jinak odvolání mohlo být podáno. V projednávané věci tak ve vztahu k dovolateli odvolací soud nepřezkoumával (a ani podle §254 odst. 2 trestního řádu nebyl povinen přezkoumávat) výrok o vině ani výrok o náhradě škody.
Za této situace mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřoval-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 trestního řádu a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 trestního řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 20/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004).
Protože dovolání obviněného M. B. bylo shledáno jako nepřípustné, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 14. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký