ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1597.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1597/2014 -74
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2015 o dovoláních podaných Z. Š. , J. H. , M. L. , Z. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 84/2013 ze dne 25. března 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 46 T 14/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 46 T 14/2012 ze dne 27. června 2013 byl Z. Š. uznán vinným v bodech I., II., a III. zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, J. H. v bodech I., II., a III. zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, M. L. v bodě II. zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a Z. P. v bodě IV. pomocí podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke spáchání pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený zločin (a sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku) byl Z. Š. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1.000,- Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Také mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let. J. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb po 1.000,- Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívající v propadnutí šedého diáře a červeného sešitu s volně vloženými listy, které byly zajištěny při prohlídce jiných prostor vozidla tov. zn. Opel obžalovaného J. H.. M. L. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 1.000,- Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Také mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Z. P. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1.000,- Kč a pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody a o vině a trestu obv. W.
O odvolání Z. Š., J. H., M. L., P. W. a Z. P. rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 4 To 84/2013 ze dne 25. března 2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) rozsudek částečně zrušil ohledně Z. Š., J. H., M. L. a Z. P., a to ve výroku o trestu ve vztahu k těmto obžalovaným. Znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině a náhradě škody z napadeného rozsudku soudu prvního stupně odsoudil Z. Š. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Také mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let. J. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty spočívající v propadnutí šedého diáře a červeného sešitu s volně vloženými listy, které byly zajištěny při prohlídce jiných prostor vozidla tov. zn. Opel obžalovaného J. H.. M. L. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Také mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Z. P. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání P. W. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali Z. Š., J. H., M. L. a Z. P. dovolání, a to jako osoby oprávněné, včas, prostřednictvím svých obhájců a za splnění i všech další, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných, náležitostí.
Obviněný Z. Š. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že se soudům v průběhu dokazování nepodařilo prokázat skutkový stav věci, o němž nejsou dány důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich závěry v napadeném rozhodnutí. Předně dle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že by to byl on, kdo obstaral nepravdivé účetní výkazy a nebylo dokonce ani prokázáno, že zajištěné účetní výkazy byly skutečně nepravdivé. Bylo pouze prokázáno, že předmětné scany výkazů byly odeslány z jeho emailové schránky, avšak pokud jde o jeho vědomost, že účetní výkazy byly nepravdivé, tedy neopisovaly reálné účetní výsledky obou společností, to mu nebylo nikdy prokázáno. Dále poukázal na skutečnost, že se soudy nijak nevypořádaly se skutečností, že poptávka není to stejné co závazná objednávka, a odmítl názor odvolacího soudu, že smysl a význam poptávky je jiný v obchodním právu a jiný v trestně právní rovině. Vyjádřil též přesvědčení, že závěr o tom, že u všech objednávek byl úmysl odebrat všechno zboží dle nich. Uzavřel tak, že hmotně právní závěry soudů obou stupňů stojí na nedůsledném a mnohdy i konstruovaném, tedy jednostranném vnímaní obchodních vztahů, které jsou v obchodním prostředí naprosto běžné, spočívající v průzkumu trhu, kde jde o výběr optimálního dodavatele pro jednu konkrétní zakázku. Vyjádřil se též k důkazu odposlechy komunikace, která se dle jeho názoru dotýkala pouze jeho řádné obchodní činnosti. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí z jím uvedených dovolacích důvodů zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu se závazným právním názorem, k novému projednání a rozhodnutí.“
Obviněný M. L. jako důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu a nebyl z jeho strany žádný úmysl někoho podvést, naopak on sám byl podvedený, když finanční prostředky z obchodu neobdržel a jeho firma byla pošpiněna. Shrnul skutkový děj s tím, že po jeho žádosti o pomoc při dodávce betonu došlo bez jeho vědomí ke zřízení emailové schránky, jež byla následně zneužita k páchání trestné činnosti. Vyjádřil se tak k obchodu s firmou FEMAX i společností T. K. a to tak, že jeho firma byla zneužita Š.. Popsal průběh jednotlivých dodávek zboží, a proč nebylo za toto zboží zaplaceno. Dále uvedl, že v trestním řízení nebyly dodrženy jeho základní zásady, zejména zásada in dubio pro reo. Uzavřel tak, že se on sám stal obětí skupiny podvodníků, které kromě obv. Š. ani neznal. Navrhl, aby Nejvyšší soud vydal toto usnesení: „Soud zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 84/2751 (správně č. j. 4 To 84/2013-2751) ze dne 25. 3. 2014 ve věci rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 46 T 14/2014-2535 ze dne 27. 6. 2013 a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.“
Obviněný J. H. jako důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily skutkový stav věci, což pak mělo za následek nesprávné právní posouzení skutku. Vyjádřil přesvědčení, že provedeným dokazováním není možné dospět k závěru, který by prokazoval jeho vinu, když soudy také nesprávně hodnotily veškeré (provedené) důkazy. Popřel, že by se jemu přisuzované trestné činnosti dopustil a uvedl, že žádná dohoda mezi jednotlivými odsouzenými uzavřena nebyla a ani být uzavřena nemohla. Nebylo prokázáno, že to byl právě dovolatel, kdo vedl emailovou komunikaci s jednotlivými poškozenými. Uzavřel tak, že nesprávně zjištěný skutkový děj, tak jak jej zjistily obecné soudy, byl nesprávně právně posouzen a on měl být zproštěn obžaloby. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud „podle §265k odst. 1 trestního řádu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 84/2013-2751 ze dne 25. 3. 2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 46 T 14/2014-2535 ze dne 27. 6. 2013, zrušil a aby podle §265 l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.“
Obviněný Z. P. jako dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutkový stav, který byl zjištěn soudem prvního stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, za který byl odsouzen, resp. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Vyjádřil přesvědčení, že zjištěné skutečnosti pro závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu, zejména pak jeho subjektivní stránky, nepostačují. Uvedl tak, že nebyla prokázána subjektivní stránka, resp. nebylo prokázáno, že by věděl, že se kdokoli z obžalovaných dopouští trestné činnosti. Závěrem svého podání tedy navrhl, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek zrušil podle ust. §265k odst. 1 tr. řádu a rozhodl ve věci tak, že se zprošťuje obžaloby pro skutek, jehož se měl dopustit, popř. aby dle §265 l odst. 1 tr. řádu věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci, jako odvolacímu soudu, k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podaným dovoláním se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že je třeba zdůraznit, že dovolatelé na podporu uplatněných důvodů dovolání předestřeli argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. K tomu uvedla, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, do značné míry formalizovaný, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, nýbrž jen prověření důvodnosti tvrzení dovolatele o existenci jím uplatněného dovolacího důvodu. Řízení o dovolání nenabízí možnost přezkumu vyhrazený řádnému opravnému prostředku či dosáhnout posouzení věci ve třetím stupni řízení před soudem. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněných se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Jestliže tedy přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku, přičemž takto odůvodněné dovolání by mělo být odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Kromě toho se dovolatelé v rámci své argumentace prakticky výlučně zabývají pouze otázkami skutkovými, respektive komentují rozsah dovolání a soudům vytýkají nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že skutkové závěry soudů jsou náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soudy vymezený skutek správně zastřešily příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Stejné stanovisko vyjádřil i odvolací soud, přičemž na důvody vyjádřené v jeho rozhodnutí je možno bez dalšího odkázat. Zdůraznila, že dovolatelé uplatnili důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, přičemž dovolatelé však ve skutečnosti uplatňují námitky, jejichž povaha je primárně skutková, neboť soudům vytýkají způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jejich prospěch. Shrnula, že všichni dovolatelé se tedy svými námitkami domáhají odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládají provedené důkazy jinak, než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozují odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřují své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti jejich skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Uzavřela proto, že výhrady uplatněné dovolateli není možno mít za důvodné a vyjádřila přesvědčení, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání. S ohledem na skutečnosti uvedené výše proto navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože byla podána z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b trestního řádu. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o těchto dovoláních rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným, než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky ve svém celku, tak jak je uplatnili všichni dovolatelé, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem. To proto, že všichni dovolatelé jejich prostřednictvím toliko brojí proti zjištěnému skutkovému stavu a proti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy a předkládají dovolacímu soudu každý vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak které (jednotlivé) ve věci provedené důkazy hodnotily a proč uznaly jednotlivé dovolatele vinnými jimi přisuzovaným trestným činem (zločinem). Vycházely tak z údajů o telekomunikačním provozu, které se týkaly kontaktu mezi zástupci poškozených společností a společnostmi Metal-Profit, s. r. o., a Artic trade, s. r. o., a zájmu těchto firem na dodání hutního materiálu. Současně bylo výpovědí svědka M. a doklady příslušných finančních úřadů týkajících se daňového řízení prokázáno, že obě tyto společnosti byly prakticky nefunkční, nevykazovaly žádný zisk, naopak se jednalo o společnosti zadlužené. Soudy na základě provedených svědeckých výpovědí zástupců poškozených firem ztotožnily J. H. a M. L. jako osoby, které se aktivně podvodných skutků účastnily, a soudy takto přesně popsaly konkrétní role jednotlivých obviněných na popsané trestné činnosti. Na základě zjištěných údajů o telekomunikačním provozu, obsahu záznamů o odposlechu telekomunikačního provozu, výsledků domovních prohlídek a jiných prostor, byla prokázána provázanost všech obviněných, jakož i jejich vědomost o účasti na předmětné trestné činnosti a soudy tak dospěly k logickému závěru, že mezi jednotlivými obviněnými byla uzavřena dohoda ohledně společného podvodného záměru. Objasnily i motivaci dovolatele P. participovat na trestné činnosti, vysvětlily, proč považovaly scany účetních dokladů za nepravdivé a zabývaly se námitkami v tom směru, jaký je rozdíl mezi poptávkou a objednávkou, když zcela přesvědčivě zdůvodnily, v čem spatřovaly trestné jednání dovolatelů.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podaná dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podaná z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka