ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1604.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1604/2014 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2015 o dovolání podaném E. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 209/2014 ze dne 12. 8. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 2 T 13/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 2 T 13/2014 ze dne 12. 5. 2014 byl dovolatel uznán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci v citovaném rozsudku přesně specifikované.
V předmětné věci podal E. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením sp. zn. 6 To 209/2014 ze dne 12. 8. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal E. J. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že označený zločin nespáchal, když ostatně ani nebylo jednoznačně prokázáno, že jednal způsobem, ke kterému dospěly oba soudy. V této souvislosti poukázal zejména na výpovědi poškozené, které nebyly z hlediska jejich věrohodnosti dostatečně soudy zkoumány zejména i proto, že nebyl ve věci pořízen znalecký posudek, který by se zabýval právě věrohodností výpovědí poškozené, když jeho vypracování také požadoval. To i s ohledem na rozdílnost výpovědi poškozené učiněné v přípravném řízení a její výpovědi přednesené před soudem. Odmítnutí provedení uvedeného důkazu pak ovlivnilo samotnou správnost a spravedlnost soudy přijatých rozhodnutí. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil (citované) usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, a podle §265 l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud obdržel dne 25. 11. 2014 přípis příslušného státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ve kterém tento uvedl, že se k předmětné věci nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že učiněná skutková zjištění neumožnila soudům dospět k nezpochybnitelnému závěru o jeho vině, zejména pro absenci znaleckého posudku stran věrohodnosti výpovědí poškozené. Jinými slovy se takto jedná o tzv. opomenutý důkaz, jehož provedení by mohlo důvodně změnit úvahy soudu stran jeho viny. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přiléhavě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. To i zejména ve vztahu ke zmíněným výpovědím poškozené, když tato vypovídala v přípravném řízení (dne 10. 12. 2013) v době, kdy byla lucidní, orientovaná v čase i místě, s paměťovými schopnostmi odpovídajícími jejímu věku a byla schopna na jednoduché úrovni komunikovat, když tento její zdravotní (psychický stav) byl konstatován její ošetřující lékařkou MUDr. M. N. ke dni 30. 12. 2013. Přitom ze zprávy MUDr. I. D. ze dne 24. 3. 2014 plyne, že poškozená byla přijata na interní oddělení, oddělení následné péče nemocnice v U. H., a to pro celkové zhoršení zdravotního stavu v rámci mozkové aterosklerózy, kdy téhož dne byla slyšena jako svědkyně před soudem prvního stupně, kdy vypovídala zčásti odlišně od své výpovědi z přípravného řízení. Vzhledem k uvedenému potom k oběma uvedeným svědeckým výpovědím se vyjádřily i oba soudy a vysvětlily, proč (zejména s ohledem na progresi onemocnění poškozené) daly víru její výpovědi z přípravného řízení a vysvětlily rovněž, že za dané situace by vyžádaný znalecký posudek stran věrohodnosti učiněných výpovědí v zásadě nebylo možné vyhotovit, když nutno též zmínit, že poškozená dne 23. 5. 2014 zemřela. Za daných okolností tak nelze mít za to, že v dané věci šlo o tzv. opomenutý důkaz s tím, že jeho případné provedení znaleckým posudkem (s ohledem na rapidně se zhoršující zdravotní stav poškozené) nemohlo objektivně stanovit věrohodnost jejich jednotlivých svědeckých výpovědí. Ostatně soud prvního stupně i bez ohledu na uvedené potom přiléhavě popsal jednotlivé výpovědi označených svědků a poškozené a vysvětlil, proč a kterým z nich nakonec uvěřil. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci prováděného dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka