ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1649.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1649/2014 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. ledna 2015 v neveřejném zasedání o dovolání poškozené K. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2014, č. j. 10 To 235/2014-280, jako soudu odvolacího v trestní věci obviněného Y. M. E., vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 72/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 6. 2014, č. j. 17 T 72/2014-235, byl obviněný Y. M. E. uznán vinným pokusem přečinu znásilnění podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) k §185 odst. 1 tr. zákoníku, na skutkovém základě, že „v přesně nezjištěné době od 9:50 hodin do 10:10 hodin dne 25. února 2014 v J. L., okr. T., na adrese náměstí S., na pokoji ve druhém patře objektu L. d. využil skutečnosti, že se ocitl sám v pokoji se zdravotní sestrou K. H., která zde měnila povlečení na lůžkovinách, a ve chvíli, kdy k němu byla otočena zády a byla předkloněna, přistoupil k ní s tabulkou čokolády, kterou držel v pravé ruce, poklepal jí na zadek a posunkem jí čokoládu nabídl, kdy poté, co ji odmítla, čokoládu odhodil před ní na postel, pravou rukou ji chytil za krk z přední části v místě tzv. ohryzku, levou rukou ji chytil za bradu, tlačil ji nahoru a k sobě, až se musela zaklonit, přitom ji začal líbat a lízat na levé tváři a levé straně krku, při tom ji přitlačil její nohy na pelest postele, dělal kopulační pohyby, při kterých poškozená cítila, že má ztopořený úd, a poté, co si uvolnil pravou ruku, začal jí vyhrnovat šaty a stahovat kalhoty, což se mu nepodařilo, a když jeho sevření povolilo, poškozená se mu vytrhla, z pokoje utekla a schovala se v inspekčním pokoji“. Za to byl obviněný podle §185 odst. 1 tr. zákoníku a §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu vyhoštění na dobu pěti let. Poškozenou K. H. soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání poškozené do výroku o náhradě škody předmětného rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 9. 2014, č. j. 10 To 235/2014-280, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 9. 2014 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla poškozená K. H. následně dovoláním , které podala prostřednictvím své zmocněnkyně - advokátky JUDr. Petry Hruškové. Uplatnila v něm dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V obsáhlém odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku poškozená (dovolatelka) namítla, že odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení ve smyslu uplatněného důvodu dovolání, jestliže konstatoval, že soud prvního stupně rozhodl o jejím nároku na náhradu škody procesně správným způsobem a dopustil se toliko terminologické nepřesnosti při odůvodnění adhezního výroku. S tímto právním závěrem nesouhlasí. Podle jejího přesvědčení nebyl rozsudek soudu prvního stupně v tomto směru odůvodněn vůbec, natož pak řádně. Především je ale přesvědčena, že soud měl dostatečné podklady pro to, aby jí sám dle vlastní úvahy přiznal náhradu nemajetkové újmy, která jí byla trestným jednáním obviněného prokazatelně způsobena. Tím, že ji odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, jí nejen zkomplikoval možnost se svého nároku domoci, ale navíc ji de facto zbavil výsady režimu ochrany svědka, v němž vystupovala po celé trestní řízení, kterou jako procesní strana v občanskoprávním sporu mít nebude.
S ohledem na výše uvedené důvody dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 9. 2014, č. j. 10 To 235/2014-280, zrušil a dále postupoval podle §265m odst. 2 tr. ř., ve spojení s §265 tr. ř., a sám ve věci rozhodl. Současně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas s tím, aby navrhované, případně jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která poukázala na to, že podle §265d odst. 1 písm. a), b) tr. ř. mohou podat dovolání pouze nejvyšší státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, a obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Podle §265d odst. 2 věty poslední tr. ř. pak mohou ve prospěch obviněného podat dovolání i jeho zákonný zástupce nebo obhájce. Žádná další osoba, tedy ani poškozený, není k podání dovolání procesně legitimována. Na dovolání poškozené je tak podle státní zástupkyně nutno nahlížet jako na dovolání podané osobou neoprávněnou.
Proto své vyjádření uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání poškozené odmítl a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřila i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Nejvyšší soud předně zkoumal, zda poškozená je osobou, které zákon v řízení o dovolání přiznává postavení tzv. oprávněné osoby , tj. subjektu, který podle §265d tr. ř. může podat dovolání. Dospěl k závěru, že tomu tak není.
Z ustanovení §265d tř. ř. vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé je k dispozici pouze dvěma stranám trestního řízení. Podle ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. je může podat nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce, anebo i bez takového návrhu, pro nesprávnost kteréhokoli výroku soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dále je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může podat obviněný (fyzická nebo právnická osoba) pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Pro úplnost je třeba doplnit, že obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Protože výčet osob oprávněných podat dovolání je výčtem taxativním, je nepochybné, že žádný další procesní subjekt dovolání podat nemůže, a to ani v případě, že měl v původním řízení postavení procesní strany (např. poškozený, zúčastněná osoba); může toliko učinit podnět k tomu, aby podal dovolání např. nejvyšší státní zástupce (v právní nauce k tomu srov. Šámal, P. a kolektiv, Trestní řád - Komentář - díl II., sedmé doplněné a přepracované vydání, C. H. Beck, Praha 2013, 3209 a násl., a v rozhodovací a judikaturní praxi Nejvyššího soudu viz např. usnesení ve věcech sp. zn. 11 Tdo 1390/2005, sp. zn. 7 Tdo 745/2008, sp. zn. 4 Tdo 1289/2014 aj.).
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Poněvadž K. H. podala dovolání jako poškozená v projednávané trestní věci, tedy v postavení osoby, jíž zákon oprávnění podat tento mimořádný opravný prostředek nepřiznává, Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu bylo třeba souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler