ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.204.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 204/2015 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2015 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 7 To 248/2014 ze dne 25. 9. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 3 T 225/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 3 T 225/2013 ze dne 18. 6. 2014 byl dovolatel uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, když výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a dvou měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 7 To 248/2014 ze dne 25. 9. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch obviněného J. B. (dále jen obviněný), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku popsal vývoj celého případu v řízení před soudy, když uvedl, že nejdříve byla podána příslušným státním zástupcem obžaloba na obviněného pro v ní podrobně popsané skutky, ve kterých státní zástupce spatřoval naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a také zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Následně Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem sp. zn. 3 T 225/2013 ze dne 15. 1. 2014 shledal obviněného vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, uložil mu trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Týmž rozsudkem potom obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek (podrobně popsaný), v němž byl obžalobou spatřován zločin týrání osoby žijící ve společné domácnosti podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. Proti citovanému rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 7 To 57/2014 ze dne 3. 4. 2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém jeho rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně věc k dalšímu řízení. Následně znovu ve věci rozhodl Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem sp. zn. 3 T 225/2013 ze dne 18. 6. 2014 tak, že obviněného uznal vinným spácháním přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, kdy skutkový děj popsal stejně jako ve skutkové větě v odsuzující části výroku rozsudku ze dne 15. 1. 2014 a uložil mu i stejný trest a shodnou povinnost k náhradě škody. Ohledně právní kvalifikace žalovaného zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku potom upravil popis skutkové věty a tuto právní kvalifikaci tzv. vypustil. I proti tomuto (dalšímu citovanému) rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, o kterém rozhodl usnesením Krajský soud v Ostravě tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl. Státní zástupce v rámci podaného dovolání uvedl, že s právním posouzením věci, tak jak ji posoudil odvolací soud, nesouhlasí s tím, že (vzdor dílčích úprav skutku soudy) mělo být jednání obviněného posouzeno také jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. V této souvislosti odkázal na existující judikaturu, ve které je uvedeno, co se rozumí týráním, co je objektem označeného zločinu. V této souvislosti namítl, že některé aspekty procesu dokazování v dané věci jsou charakteristické nedostatkem vztahu mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudů při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé a jde tak o případ, kdy v soudním rozhodování se učiněná skutková zjištění ocitají v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. V této souvislosti poukázal státní zástupce na výpověď poškozené J. B. i M. B., které byly soudy hodnoceny kuse a tendenčně (na rozdíl od důkazů podporujících verzi obhajoby), a tedy v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř. a neodpovídající ani ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. Hodnocení ve věci provedených důkazů tak bylo nevyvážené, izolované a bez širších souvislostí s upřednostněním důkazů na straně obhajoby. Přitom státní zástupce má za to, že z učiněných skutkových zjištění zřetelně plyne (ve všech souvislostech viděno), že jednání obviněného nebylo náhodné (nahodilé), ale zjevně šikanózní, eskalovalo s hrozbou fyzického napadení poškozené, která se ho bála a utíkala před ním. Konečně i ze znaleckého posudku z oboru školství a kultury, odvětví psychologie i z výslechu znalce přesvědčivě plyne, že znalec se zabýval pouze odbornou stránkou věci a dospěl k odůvodněnému závěru, že poškozená byla vystavena dlouhodobě domácímu násilí, především formou psychického a emočního týrání, které gradovalo užitým fyzickým násilím. Zjištění znalce, že u poškozené došlo k rozvoji viktimizačního syndromu (syndromu týrané osoby), bylo soudy nesprávně relativizováno. Znalec podrobně uvedl, že poškozená vnímala jednání obviněného jako těžké příkoří, i když věřila, že ten se změní, přičemž na základě její nízké sebeúcty a naučených vzorů chování postupně narůstal asymetrický vztah, který se vyvinul v domácí násilí. Její výpověď se jeví jako popis skutečně prožitého, událostmi byla traumatizována a rozvinula se u ní akutní reakce na stres. Proto nelze souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že se sice jednalo o nedobré manželské soužití s verbálními útoky obviněného, avšak bez potřebného vyššího stupně bezcitnosti a hrubosti a jeho intenzity nutné k tomu, aby bylo právně kvalifikováno jako označený zločin týrání. Státní zástupce tak má za to, že z dosud učiněných skutkových zjištění plyne, že ze strany obviněného nešlo pouze o běžné projevy obvyklých manželských hádek a neshod, ale znamenalo citelné ponižování poškozené, její psychické deptání, které pro ni bylo urážlivé a působilo jí značné strádání. Takové jednání se stupňovalo od slovních urážek, probírání poškozenou deptajících témat, schválností, náznaků fyzického ataku, šikanózního vyžadování různých úkonů a vrcholilo jejím fyzickým napadením, když takové jednání poškozená jistě vnímala citlivě. Státní zástupce také poukázal na to, že čím byla intenzita týrání menší, tím delší dobu muselo trvat, aby je bylo možné označit za domácí násilí. Z hlediska doby tak musí jít o časový úsek v řádu měsíců, kdy v případě obviněného podle přesvědčení státního zástupce šlo o takové jednání po dobu přibližně pěti let. Uzavřel s přesvědčením, že popsané jednání obviněného vůči poškozené dosáhlo vyššího stupně hrubosti a bezcitnosti, mezi nimi se vytvořil nerovnoměrný vztah a jasná disproporce v jejich chování s tím, že obviněný se dopustil v jednočinném souběhu zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále potom, aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil obviněný J. B. s tím, že se závěry vyjádřenými v podaném dovolání nesouhlasí, neboť závěry soudů ve věci přijaté jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, zejména z výpovědí svědků K. B., J. a E. P., M. K., P. D.(bratra poškozené), kteří nepotvrdili jeho závadné jednání. Stran zmíněného znaleckého posudku z odvětví psychologie potom poukázal na správné závěry, které k němu zaujaly soudy. V souladu se závěry obou soudů má i on za to, že z učiněných skutkových zjištění plyne pouze to, že se s poškozenou hádal, manželství nebylo ideální, avšak není možné dovodit, že by šlo o výrazný asymetrický vztah mezi nimi se značným narušením sebedůvěry poškozené do té míry, že nebyla schopna o ničem rozhodovat. Jeho jednání tak nedosáhlo vyššího stupně bezcitnosti a hrubosti do té míry, aby bylo možné jej právně kvalifikovat jako týrání ve smyslu §199 odst. 1 tr. zákoníku. Námitkami vyjádřenými v dovolání se zabýval podrobně odvolací soud, přičemž závěry, které ve svém rozhodnutí přijal, jsou správné a vycházejí z učiněných skutkových zjištění. Nelze tak ani spolehlivě dovodit to, že učiněná skutková zjištění soudy jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Dodal, že vznesené námitky byly již řádně přezkoumány odvolacím soudem, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě nezbývá než znovu připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal dovolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu skutku, tak jak byl uveden v obžalobě, dovolatel namítl, že z něj je namístě dovodit, že obsahuje všechny znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku, tedy to, že obviněný týral osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí a páchal takový čin po delší dobu. Vycházeje z uvedeného je předně namístě uvést, že z učiněných skutkových zjištění nelze zcela jednoznačně dovodit, že skutek popsaný v předmětné obžalobě byl popsán v souladu s realitou. Plyne pouze z výpovědí poškozené, když i k nim lze dodat, že ta jednání dovolatele popisovala tak, že s obviněným docházelo ke vzájemným hádkám i proto, že měl mimomanželské vztahy, byl nepořádný a neurvalý. Současně z učiněných skutkových zjištění také plyne, že ve sledovaném období (od roku 2007 do 3. 11. 2012) nebyl po celou tuto dobu doma a hrubého jednání vůči ní se dopouštěl pouze čas od času v rámci vzájemných hádek. To, že si v jejich rámci počínal hrubě, uvedla poškozená a její dcera M. B., ostatní ve věci slyšení svědci (dcera K. B., manželé E. a J. P., M. K. ani P. D.) uvedené skutečnosti nepotvrdili s tím, že podle nich šlo o běžné, nesouladné manželské spolunažívání. Uvedenými svědeckými výpověďmi se podrobně zabývaly soudy obou stupňů, stejně jako znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a kultury, odvětví psychologie a výpovědí příslušného znalce, který uvedl, že u poškozené došlo k rozvoji viktimizačního syndromu a akutní reakce na stres. Současně však nebylo prokázáno, že by u ní došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, když nelze přehlédnout, že znalec vycházel převážně z výpovědí poškozené. Za daných okolností je nezbytné připomenout, že (i z hlediska konstantní judikatury) je týráním myšleno zlé nakládání s osobou blízkou žijící ve společném obydlí, vyznačujícím se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příměří. Pokud soudy dospěly k závěru, že takovéto jednání obviněného nebylo jednoznačně a nepochybně prokázáno, nelze jim takové přesvědčení vytknout. Znovu je tak nutné připomenout, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že se (v rámci označené doby) dovolatel často doma ani nenacházel, často se také jednalo o hádky vzájemné plynoucí především z jeho mimomanželských vztahů (což jistě mělo vliv i na rozvoj stresu u poškozené), když nelze ani přehlédnout to, že byl nepořádný, když i tato skutečnost byla zdrojem vzájemných hádek. Za daných okolností nelze tak dospět k přesvědčivému závěru, že jednání obviněného vůči poškozené bylo týráním, které přitom nutně musí vykazovat známky soustavnosti, nepřetržitosti a právě v takovém rozsahu a délce, která týrání ve smyslu jeho v podstatě zákonné definice již spolehlivě představuje. Nutno dodat, že i jednotlivé hrubé a neurvalé jednání může u poškozeného založit akutní reakci na stres. Nic na tom nemění ani to, že obviněný byl zjevně člověkem neurvalým a razantně se domáhajícím toho, co považoval za potřebné. Za daných okolností tak nelze spolehlivě usoudit na to, že jeho jednání (a také stěží dlouhodobě) neslo všechny znaky skutkové podstaty označeného trestného činu. Pokud tedy soudy dospěly k závěru, že v příslušné obžalobě popsané jednání nebylo spolehlivě prokázáno, nelze jim takový závěr vytknout a označit jej za zjevně nesprávný. Je tak namístě uzavřít, že (za daných okolností) námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tak zjevné, že učiněná skutková zjištění, co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného pak plyne, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka