ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.216.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 216/2015 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2015 o dovolání podaném I. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 217/2014 ze dne 25. 9. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 90/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 7 T 90/2014 ze dne 28. 7. 2014 byl dovolatel uznán vinným přečiny nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, když takto uložený trest mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců.
V předmětné věci podal I. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 2 To 217/2014 ze dne 25. 9. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal I. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že ve věci učiněná skutková zjištění byla soudy z hlediska hmotného práva správně posouzena. Poukázal na to, že s poškozeným měl často rozepře i v minulosti, když ten si z nich nic nedělal, a je tedy nezbytně nutné, zda v posuzovaném případě měl vůbec důvodnou obavu z jednání dovolatele v daném případě a zda (popsané) jednání dovolatele dosáhlo intenzity označeného trestného činu. I kdyby se předmětný skutek odehrál popsaným způsobem, není zmíněným přečinem ve smyslu §353 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy tak postupovaly chybně, a to např. v hodnocení provedených důkazů ve světle „kruciální zásady in dubio pro reo“. Namítl také, že soudy se nezabývaly rozpory ve výpovědích poškozeného do úředního záznamu a učiněných v rámci hlavního líčení konaného soudem prvního stupně. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, resp. citovaný rozsudek Okresního soudu v Olomouci a „vrátil věc k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Olomouci“.
K takto podanému dovolání obdržel Nejvyšší soud přípis příslušné státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, v rámci kterého tato sdělila, že nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k němu věcně vyjadřovat s tím, že vyjádřila výslovný souhlas, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Poukázal sice na to, že s poškozeným měl incident v dané době a místě, avšak ten nedosáhl takové intenzity (a následků), aby jeho jednání bylo posouzeno jako označený přečin nebezpečného vyhrožování dle §353 odst. 1 tr. zákoníku či pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §146 odst. 1 tr. zákoníku. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Poukázaly takto na výpovědi samotného poškozeného podporovanou zejména znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který se podrobně zabýval mechanismem jeho vzniku i vzniku možných následků na zdraví poškozeného. Vycházely konečně i ze záznamu kamery instalované na místě incidentu, který rovněž zřetelně podporuje popis skutkového děje, jak k němu posléze soudy dospěly. V tomto směru námitky vedené dovolatelem nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení (včetně příslušného zavinění) a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním, když i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nutno dodat, že právně relevantně byla uplatněna námitka, v rámci které dovolatel míní, že předmětný skutek nedosáhl intenzity trestného činu s tím, že mělo být soudy poukázáno na subsidiaritu trestní represe, když předmětný skutek nedosáhl potřebné míry společenské škodlivosti jednání dovolatele pro společnost. Takto vznesená námitka je však zjevně neopodstatněná, neboť dovolatel naplnil svým (popsaným) jednáním všechny formální znaky označených přečinů (pokusu k jednomu z nich) s tím, že co se týče naplnění jejich materiální stránky, nelze přehlédnout, že šlo o útok na zdraví jiného za pomoci železné tyče (doprovázený výrazným vyhrožováním) a k možnému těžkému zranění poškozeného nedošlo jenom v důsledku jeho obrany. Konečně stran (procesní) námitky (kterou nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod) ohledně čtení označeného úředního záznamu, lze jenom (pro úplnost) stručně odkázat na závěry, které v tomto směru učinily oba soudy.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka