ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.236.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 236/2015 -35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. března 2015 o dovolání podaném O. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 326/2014 ze dne 16. října 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 67/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 3 T 67/2013 ze dne 4. července 2014 byl dovolatel uznán vinným pod bodem 1. přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let a trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných ve výroku citovaného rozsudku. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání O. Š. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 9 To 326/2014 ze dne 16. října 2014 tak, že podané odvolání jako nedůvodné zamítl podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí podal O. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku shrnul průběh předmětné dopravní nehody a děj po ní, a to ze svého pohledu, když vyjádřil přesvědčení, že z pozice spolujezdce vypadl z vozidla předním oknem, po nárazu do sloupku dopravní značky, a nehodu přežil jen díky tomu, že při druhém nárazu do stromu již ve vozidle nebyl. Uvedl, že podle charakteru jeho zranění není možné, aby byl vlečen policisty za ruce vytlučeným okénkem u řidiče. Poukázal také na skutečnost, že zemřelý P. Č. měl dle pitevního protokolu výrazné zhmoždění hrudníku v místech dle fotodokumentace odpovídající nárazu do volantu. V další části dovolání namítl, že ve výpovědích znalkyně jsou rozpory, které jsou způsobilé vzbudit důvodnou pochybnost, která by přinejmenším měla vést k provedení důkazů k ověření výpovědi obžalovaného. Namítl, že soudy neuvěřily jeho obhajobě s odkazem na skutečnost, že je v naprostém rozporu s ostatními provedenými důkazy, avšak na podporu jeho tvrzení nebyl proveden ani jeden (obhajobou navrhovaný důkaz). Řízení je tak dle jeho názoru postiženo vadou spočívající v jednostrannosti posuzování důkazů soudy, která mohla mít vliv na jeho výsledek. Proto navrhl, aby dovolací soud „rozsudky obou soudů zrušil, a nařídil ve věci řádné doplnění dokazování o důkazy k ověření verze odsouzeného.“
Opis dovolání byl za podmínek §265h tr. ř. doručen nejvyššímu státnímu zástupci k vyjádření. Nejvyšší státní zastupitelství však prostřednictvím příslušného státního zástupce sdělilo, že nevyužije svého oprávnění a nebude se k podanému dovolání vyjadřovat. Z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil tento státní zástupce souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky tak, jak je uplatnil dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. To proto, že dovolatel jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní hodnocení provedených důkazů a s ním spojenou vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje, případně se domáhá hodnocení důkazů zcela odlišným způsobem, než učinily soudy dosud ve věci činné a domáhá se provádění důkazů jiných, jejichž provedení však soudy zamítly a své stanovisko v tomto směru vysvětlily. Soudy (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé (ve věci provedené) důkazy hodnotily a proč neuvěřily výpovědi dovolatele a uznaly jej vinným výše uvedeným trestným činem. Vycházely tak z výpovědi zasahujících policistů – svědků K. a P., kteří jednoznačně vypověděli, že vyprošťovali dovolatele z místa řidiče, zatímco poškozený Č. byl na místě spolujezdce, přičemž jejich výpověď potvrdil i na místo přivolaný psovod, policista K. Tyto jejich výpovědi jsou pak v naprosté shodě se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, vypracovaným doc. MUDr. Helenou Kvapilovou a MUDr. Petrem Hrubým, včetně pitevního protokolu, ze kterého vyplynulo, že maximum poranění poškozeného Č. bylo takového charakteru, že odpovídají zraněním na místě spolujezdce. Tyto skutečnosti byly navíc podpořeny výpovědí svědka K., který uvedl, že poškozený Č. když pil, tak nechtěl řídit auto.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak (dovolatelem namítaný) extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka