ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.294.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 294/2015 -31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2015 o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. 13 To 470/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 4 T 121/2013 , takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 4 T 121/2013 , byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním podrobně popsaným pod bodem I. ve výroku rozsudku, dále přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem II. výroku o vině spočívajícím v tom, že: „ 1. v přesně nezjištěné době od 16,00 hod. dne 11. 7. 2013 do 09,00 hod. dne 12. 7. 2013 se v P., nezjištěným způsobem zmocnil motorového vozidla zn. LADA, zelené barvy, které po výše uvedenou dobu bez souhlasu jeho majitele neoprávněně užíval, vozidlo poté nepoškozené odstavil na stejné místo, čímž majiteli vozidla pošk. J. V. vznikla škoda spotřebováním 15 litrů benzínu v hodnotě 540,- Kč “; a „ 2. v přesně nezjištěné době od 10,30 hod. do 17,30 hod. dne 25. 7. 2013 se v P., nezjištěným způsobem zmocnil motorového vozidla zn. VAZ, hnědé barvy, které po výše uvedenou dobu bez souhlasu jeho majitele neoprávněně užíval, vozidlo poté nepoškozené odstavil na stejné místo, čímž majiteli vozidla pošk. J. V. vznikla škoda spotřebování 25 litrů plynu v hodnotě 425,- Kč a škoda odcizením kbelíku keraštuku v hodnotě 339,- Kč “; přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem III. výroku o vině spočívajícím v tom, že „ dne 26. 7. 2013 kolem 10,00 hod. vstoupil do budovy společnosti D., v P., kde za přítomnosti J. B., M. B. a D. K. vykřikoval: „zabiju vás“, kdy z prostor cestovní kanceláře odešel až po opakovaném vykázání, v obtěžování a verbálním napadání kolemjdoucích pokračoval i před budovou cestovní kanceláře D. “; a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem IV. výroku o vině a spočívajícím v tom, že „ dne 14. 8. 2013 v dopoledních hodinách v P. vešel bez svolení do prostoru neuzamčené lodžie umístěné na společné chodbě domu v prvním patře a patřící k bytu č. 4 nájemce - poškozené M. S., kde z důvodu opravy okna ve svém bytě vylištoval okno u lodžie a zanechal zde vzkaz, že okno nechá v brzké době opět zasklít, kdy tímto jednáním způsobil pošk. Ing. P., od kterého měla M. S. byt v pronájmu, škodu poškozením na proskleném okně ve výši 472,- Kč “.
Za tyto přečiny a přečin krádeže podle §205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. 4 T 33/2014, a který nabyl právní moci dne 15. 7. 2014, byl obviněný podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl rozsudkem současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Pardubice ze dne 13. 5. 2014 sp. zn. 4 T 33/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a to 1 kus štípacích kleští zn. YATO délky 275 mm s černou rukojetí a dámské jízdní kolo zn. MONDIA KRAPF, modro-fialovo-bílé barvy.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným J. H., ve výši 7.500 Kč, K. S., ve výši 20.000 Kč, P. W., ve výši 9.900 Kč, E. S., ve výši 6.500 Kč, J. F., ve výši 5.800 Kč, J. T., ve výši 5.900 Kč a J. V., ve výši 1.304 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození K. S., P. W., E. S., J. F., J. T. a J. V. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 4 T 121/2013, podal obviněný P. H. odvolání.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. 13 To 470/2014 , a to tak, že odvolání obviněného M. B. podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl pro opožděnost.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 13 To 470/2014, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 453 - 455), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. s tím, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a zároveň v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozsudek nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině.
Nesprávnost rozsudku spatřuje obviněný v tom, že obžaloba byla založena především na jeho výpovědi, kdy nebylo prokázáno, zda při této výpovědi nebyl pod vlivem návykových látek. Ostatní důkazní prostředky prokazují pouze skutečnost, že se trestné činy staly, nikoli ovšem totožnost pachatele. Sám soud v odůvodnění rozsudku uvádí, že od obviněného nelze očekávat, že by byl schopen popsat jím odcizené jízdní kolo ve všech případech podle značky a barvy, tím méně podle času a data jeho odcizení. Pokud sám soud uznává, že obviněný nemusí být schopen si detaily krádeží pamatovat, pak jej nelze nade všechnu pochybnost uznat vinným pouze na základě jeho výpovědi, neboť takto se mu velmi snadno mohou klást za vinu i krádeže, kterých se nedopustil. Dále obviněný namítá i nepřiměřenost jemu uloženého trestu s tím, že není vyloučeno, že škoda jím způsobená je menší než zákonem definovaná větší škoda, a tedy není jasně prokázáno, že se dopustil přečinu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku. Pokud by tomu tak bylo, pak by nejpřísnější trestní sazba byla podle §205 odst. 2 tr. zákoníku 6 měsíců až 3 léta, není tedy přiměřené uložit mu trest odnětí svobody na 4 léta.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak obviněný spatřuje v nesprávném vyhodnocení opožděnosti podaného odvolání. V případě prokázání doručení rozhodnutí prvostupňového soudu obhájci vycházel soud z údaje na nekonvertovaném potvrzení o dodání a doručení do datové schránky č. 219100674, z kteréhož lze vyčíst, že datová zpráva odeslaná 18. 8. 2014 v 10:09:54, byla dodána do datové schránky obhájce 18. 8. 2014 v 10:09:54 a doručena 18. 8. 2014 v 10:12:59, což měl být i čas kdy se oprávněná osoba, jeho obhájce, do datové schránky přihlásil. S tímto se však neztotožňuje, neboť při návštěvě datové schránky dne 18. 8. 2014 tato neobsahovala datovou zprávu č. 219100674, jejímž obsahem byl předmětný rozsudek. Zároveň jeho obhájce sporuje údaj na potvrzení o dodání a doručení do datové schránky č. 219100674, že se měl do datové schránky přihlásit jako oprávněná osoba 18. 8. 2014 v 10:12:59, kdy tento den byl v datové schránce přihlášen nejdéle od 9:42 hod., což je čas, ve který si uložil do počítače první datovou zprávu. Zároveň poukazuje na to, že poslední zprávu z datové schránky si obhájce uložil v 10:08 a následně se odhlásil z datové schránky. K prokázání svých tvrzení předložil obviněný printscreen výsledku hledání uložených dokumentů ze dne 18. 8. 2014 z počítače jeho obhájce. Obviněný v této souvislosti poukazuje i na nesrovnalost v potvrzení o dodání a doručení datové zprávy (identifikátor zprávy 219101008), a sice že zpráva byla doručena dne 18. 8. 2014 v 10:10:13 hod., avšak oprávněná osoba se přihlásila až v 10:17:07 hod. Dodává, že pokud by bylo prokázáno, že datová zpráva byla jeho obhájci doručena již dne 18. 8. 2014, pak se tak velmi pravděpodobně stalo v průběhu procesu odhlašování z datové schránky, kdy již neměl možnost přijetí zprávy poznat a jakkoliv na ni v soudem stanovené lhůtě reagovat. Dle jeho názoru v tomto případě nelze rozsudek považovat za řádně doručený. Datová zpráva, jejímž obsahem byl předmětný rozsudek, byla obhájcem z datové schránky vyzvednuta dne 27. 8. 2014 v 14:33 při následném přihlášení do datové schránky, kdy při tomto vyzvednutí byla datová zpráva stejně jako všechny ostatní nově doručené datové zprávy označena tučně. Dále poukazuje na to, že k předmětné datové zprávě nebyla obhájci doručena notifikace o přijetí datové zprávy do datové schránky jako se děje ve všech ostatních případech.
Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 13 To 470/2014, v celém rozsahu a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu projednání.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 13. 2. 2015, sp. zn. 1 NZO 70/2015.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že podstatná část námitek obviněného se týká právě hodnocení důkazů a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Takové námitky nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně neshledal existenci extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, přičemž se při svém rozhodování opřel zejména o doznání obviněného z přípravného řízení. Výpověď obviněného je jedním z důkazních prostředků, výslovně uvedených v §89 odst. 2 tr. ř. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku dostatečně vysvětlil, proč výpověď obviněného z přípravného řízení považoval za věrohodnou, kdy zároveň nelze přehlédnout, že uvedený soud učinil své závěry i na podkladě dalších provedených důkazů. Skutková zjištění soudu prvního stupně tak mají oporu v provedených důkazech. Za právně relevantní nelze považovat ani námitky stran výše zjištěné škody, neboť tyto opírá pouze o své tvrzení, že nespáchal přečin krádeže ve všech bodech tak, jak je uvedeno v rozsudku, čímž však napadá nikoliv právní závěry soudu prvního stupně, ale jím učiněná skutková zjištění. Proto tyto námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. O nenaplnění znaku způsobení větší škody obviněný opírá i své námitky směřující k nepřiměřenosti trestu. Obviněný naznačuje, že by se mohlo jednat o trest uložený mimo trestní sazbu, což je však námitka spadající pod dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. h) tr. ř., kterýžto však neuplatnil. Navíc by se i při uvedení správného dovolacího důvodu jednalo o zjevně neopodstatněnou námitku.
Za právně relevantní vyhodnotil státní zástupce námitku obviněného stran nesprávného zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., a to z důvodu opožděného podání tohoto odvolání. Námitky obviněného směřují výhradně proti doručení rozsudku soudu prvního stupně obhájci, kterému bylo doručováno do datové schránky. Pokud obviněný argumentuje jiným časem doručení, než ze kterého vycházely soudy, pak je tyto jeho námitky možno odmítnout s odkazem na objektivní povahu časového údaje v potvrzení o dodání a doručení do datové schránky obhájce obviněného, na kterou soudy odkazují. Lze zároveň doplnit, že soubory uložené v počítači obhájce, na které obviněný poukazuje, nemohou být věrohodným důkazem o čase doručení datové zprávy. Tyto soubory a údaje s nimi svázané totiž nevypovídají nic o čase přihlášení obhájce do datové schránky ani o okamžiku doručení datové zprávy obhájci. Lze doplnit, že časový údaj uvedený u souborů jako „Datum změny“, na který obviněný poukazuje, ani nevypovídá o okamžiku stažení těchto souborů z datové schránky, neboť se jedná o časový údaj, informující o okamžiku poslední změny dokumentu, a nikoliv o čase jeho uložení do počítače. Z těchto skutečností je zřejmé, že čas uvedený u souborů v počítači obhájce není relevantní. Je nutno odmítnout i námitku obviněného, který poukazuje na rozdíl mezi časem přihlášení a časem doručení na potvrzení o dodání a doručení do datové schránky Okresního státního zastupitelství v Pardubicích (identifikátor zprávy 219101008). S ohledem na shora uvedené je tak možno uzavřít, že obhájci byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 18. 8. 2014. Jestliže existenci předmětné datové zprávy obhájce dne 18. 8. 2014 nezjistil, pak taková skutečnost jde plně k jeho tíži a nemá vliv na platnost doručení. Lze tedy shrnout, že soud druhého stupně lhůtu pro podání odvolání obviněného vyhodnotil správně, a proto byly splněny podmínky pro jeho postup podle §253 odst. 1 tr. ř.
S ohledem na výše uvedené závěry státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Základním předpokladem přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že nejenže proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ale že ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout též rozhodnutí, kterým tento soud zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.).
Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit při řádném splnění své přezkumné činnosti.
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, a proto odvolání obviněného zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. Svůj závěr odůvodnil tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen dne 22. 8. 2014 (doručenka č. l. 427) a jeho obhájci dne 18. 8. 2014 (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky č. l. 427), tedy lhůta pro podání odvolání začala plynout dne 23. 8. 2014 a uplynula dnem 1. 9. 2014, odvolání obviněného však bylo soudu zasláno až dne 3. 9. 2014 (záznam o ověření elektronického podání č. l. 433). Obviněný pak brojí proti tomuto závěru s tím, že odvolání bylo podáno včas.
Za této procesní situace lze ovšem v dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. např. pro opožděnost jako v projednávané věci zamítnuto odvolání obviněného, uplatňovat námitky vztahující se k tomu, že odvolací soud nesprávně rozhodl podle §253 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí odvolání (pro údajnou opožděnost, ačkoliv podle dovolatele bylo odvolání ve skutečnosti podáno včas), tedy že nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí a že odvolací soud svým rozhodnutím založil vadu, jejíž podstatou je odepření práva odvolatele na přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem vyplývajícím z ustanovení §254 tr. ř. Dovolatel musí tedy uplatnit námitky obsahově podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a), b) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Odvolací soud v takovém případě totiž svým rozhodnutím mohl založit vadu odpovídající citovanému dovolacímu důvodu. Samozřejmě dovolateli nic nebrání v tom, aby vedle tohoto dovolacího důvodu současně uplatnil i kterýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (popř. i podle odst. 2 tohoto ustanovení). V této souvislosti je dále nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí z důvodů uvedených v dovolání.
Doručování písemností prostřednictvím datových stránek je upraveno v zákoně č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Podle §17 odst. 3 tohoto zákona je doručovaná písemnost do datové schránky doručena okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu (viz Provozní řád ISDS, dostupné z: https://www.datoveschranky.info/ke-stazeni ). Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky obhájce obviněného na č. l. 427 (identifikátor zprávy v ISDS 219100674) je zřejmé, že takováto oprávněná osoba se do této datové schránky přihlásila dne 18. 8. 2012 v 10:12:59 hod. Tímto okamžikem tedy nastalo doručení datové zprávy, která obsahovala rozsudek soudu prvního stupně. Je třeba uvést, že údaje o čase přihlášení do datových schránek jejich uživatelů jsou zjišťovány a do potvrzení uvedeny informačním systémem datových schránek automaticky, což zaručuje jejich správnost. Tento časový údaj je tak možno považovat za objektivní a soud druhého stupně postupoval správně, pokud čas doručení obhájci obviněného určil na základě časového údaje uvedeného v tomto potvrzení. Pokud informační systém datových schránek označil datovou zprávu s rozsudkem soudu prvního stupně za doručenou, pak to znamená, že uživatel datové schránky (obhájce obviněného) se buď v daném okamžiku přihlásil do datové schránky, nebo ve své datové schránce provedl jiný relevantní úkon (typicky zobrazení seznamu dodaných nebo odeslaných zpráv). Jestliže se ve výpisu datové schránky obhájce obviněného objevují jiné časové údaje, nelze z těchto vycházet z toho důvodu, že tyto časové údaje jsou k jednotlivým souborům uživatele přiřazovány dle aktuálně nastaveného času v jeho počítači, tedy se jedná o údaj, který není objektivní, neboť nastavení hodin počítače lze libovolně nastavit a časové údaje pro jednotlivé soubory tak ovlivnit. Stejné platí i pro namítané časové údaje označované jako „datum změny“, kdy takovýto časový údaj vypovídá o okamžiku, kdy byla provedena jakákoli poslední změna předmětného souboru, nikoli o momentu, kdy byly uloženy do paměti počítače. Jak správně uvedl státní zástupce, soubory uložené v počítači obhájce, na které obviněný poukazuje, nemohou být věrohodným důkazem o čase doručení datové zprávy, neboť nevypovídají nic o čase přihlášení obhájce do datové schránky ani o okamžiku doručení datové zprávy obhájci. S ohledem na shora uvedené je tak možno uzavřít, že obhájci byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 18. 8. 2014.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že obviněný nesprávně poukazuje na rozdíl mezi časem přihlášení a časem doručení na potvrzení o dodání a doručení do datové schránky Okresního státního zastupitelství v Pardubicích (č. l. 427), identifikátor zprávy 219101008. Je zřejmé, že obviněný přehlédl, že příjemcem je orgán veřejné moci, a tedy čas doručení odpovídá času dodání zprávy do datové schránky příjemce, nikoliv času přihlášení se do datové schránky, což je ostatně v textu tohoto potvrzení výslovně uvedeno.
Obhájci bylo doručeno dne 18. 8. 2014, obviněnému pak 22. 8. 2014 (doručenka č. l. 427). Lhůta pro podání odvolání činila 8 dní od pozdějšího z doručení, tedy uplynula dne 30. 8. 2014, kterýžto vycházel na sobotu. Za poslední den lhůty je proto třeba považovat až následující první pracovní den, tedy pondělí 1. 9. 2014. Odvolání obviněného bylo doručeno na elektronickou podatelnu soudu až dne 3. 9. 2014. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud nepochybil, pokud předmětné odvolání obviněného (č. l. 431 – 432) vyhodnotil jako opožděné.
Uvedená námitka obviněného je tudíž neopodstatněná.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a námitkám, které obviněný pod tento dovolací důvod podřadil, je nutno uvést, že nepřezkoumával-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce vůbec, protože důvodně učinil závěr, že jsou splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání předpokládané v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř., jak je tomu v projednávané věci, pak svým rozhodnutím podle tohoto ustanovení ve skutečnosti jen deklaroval, že odvoláním napadený rozsudek nabyl právní moci již v řízení před soudem prvního stupně (např. uplynutím stanovené odvolací lhůty, podáním odvolání osobou, která se odvolání výslovně vzdala atd.). V důsledku toho je pak pravomocným rozhodnutím soudu ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (§265a odst. 1 tr. ř.).
V posuzovaném případě Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako odvolací soud, napadeným usnesením postupem podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 4 T 121/2013, jako opožděné, aniž na jeho podkladě tento rozsudek věcně přezkoumával. Odvolací soud tak ani nemohl napravit případné vady rozhodnutí soudu prvního stupně.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného P. H. odmítl .
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata