ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.310.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 310/2015 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. března 2015 o dovolání podaném L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 362/2014 ze dne 12. 11. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 120/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 120/2014 ze dne 19. 8. 2014 byl dovolatel uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s tím, že ten mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců. Konečně bylo též rozhodnuto o vzneseném návrhu na náhradu škody.
V předmětné věci podal L. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5 To 362/2014 ze dne 12. 11. 2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin potom dovolatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když takto uložený trest mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců a rozhodl též o vzneseném nároku na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal L. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud chybně dospěl k závěru, že porušením důležité povinnosti plynoucí mu ze zákona (konkrétně soudem uvedené ustanovení §4 písm. a/, c/, §18 odst. 1 §28 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., týkající se povinností účastníka provozu na pozemních komunikacích) přivodil vznik újmy na zdraví poškozené. To proto, že nebyla nijak prokázána příčinná souvislost mezi porušením uvedených povinností z jeho strany a vzniklým následkem s tím, že k dopravní nehodě a jejím následkům by došlo, i kdyby dovolatel svou právní povinnost neporušil. Uvedl, že plnou střední čáru na silnici v kritickém místě nepřekročil, ale i kdyby tak učinil, nemělo to na vznik dopravní nehody vliv, protože objížděl cyklistku s dostatečným bočním odstupem. Poukázal na to, že poškozená náhle začala odbočovat vlevo, a pokud by věděla, že ji v té chvíli předjíždí, odbočovací manévr by neprovedla. Jeho vozidlo tak nevnímala a skutečnost, že v té době přejel plnou středovou čáru, nemělo žádný vliv na rozhodnutí poškozené takto odbočit. Naopak přejetí souvislé středové čáry dovolatelem (a tedy větší boční odstup od poškozené) vedl k mírnějším následkům střetu. Poukázal na to, že poškozená odbočila náhle a nečekaně (jak plyne z učiněných skutkových zjištění) a za této situace dovolateli nelze klást za vinu porušení i dalších (soudy poukazovaných) povinností řidiče, jakými jsou jeho schopnosti, vlastnosti vozidla a nákladu, předpokládanému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, stejně jako povinnost jet takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. K porušení ustanovení §28 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., kdy ve vzdálenosti 50 m před železničním přejezdem jel rychlostí vyšší než 30 km/hod. uvedl, že tuto rychlost překročil asi o 5 km/hod. a i bez této skutečnosti, při rychlosti 30 km/hod. by (s ohledem na počínání poškozené) ke střetu s ní došlo (jak plyne ze znaleckého posudku ve věci pořízeného). Uzavřel s tím, že porušení uvedených povinností ve svém souhrnu, či každé zvlášť nemělo vliv na vznik označené dopravní nehody a zranění poškozené, protože právě mezi jejich porušením a zraněními poškozené nelze shledat příčinnou souvislost s tím, že kdyby označené povinnosti neporušil, popsaná dopravní nehoda by měla stejné nebo ještě závažnější následky. Závěrem uvedl, že sice pochybil, nejel však v dané chvíli hazardně, společenská škodlivost jeho jednání je nízká, když podstatný podíl viny stojí na straně poškozené a v těchto souvislostech je uložený trest neúměrně přísný. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud buď citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu přikázal k „opětovnému projednání“ nebo, aby rozhodl tak, „že odsouzený se zprošťuje obžaloby“.
Nejvyšší státní zastupitelství obdrželo opis podaného dovolání dne 25. 2. 2015, přičemž Nejvyšší soud do dnešního dne neobdržel žádné sdělení, v rámci kterého by využilo svého práva se k podanému dovolání případně vyjádřit.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku dovolatel uvedl, že žádnou z povinností řidiče, tak jak ve svých rozhodnutích uvádějí oba soudy, neporušil s tím, že i kdyby se tak stalo, tak jejich porušení nemělo vliv na vznik předmětné nehody. To proto, že mezi způsobem jeho jízdy a vzniklou dopravní nehodou a tedy zraněním poškozené nelze shledat příčinnou souvislost, když poškozená začala odbočovat vlevo náhle a nepředvídaně, z čehož bylo možné dovodit, že poškozená v době, kdy odbočovala, vozidlo řízené dovolatelem nevnímala a nevěděla o něm. Označená námitka byla uplatněna právně relevantně, je však současně zjevně neopodstatněnou. Oba soudy totiž zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. V tomto směru poukázaly na výpověď svědkyně G., lékařskou zprávu ke zranění poškozené a vycházely také z Policií České republiky pořízené dokumentace zmíněné dopravní nehody, zejména potom z plánku místa nehody, protokolu o nehodě v silničním provozu a z její fotodokumentace. Z uvedených důkazů je potom zřejmé, že dovolatel jako řidič předmětného vozidla v době, kdy předjížděl poškozenou, zjevně porušil soudy označená pravidla silničního provozu, když nepochybně v rámci své jízdy jel před přejezdem vyšší rychlostí, než mu přikazovalo dopravní značení a zejména překročil i na silnici značenou plnou soustavnou čáru. Právě porušení uvedených pravidel silničního provozu vedlo ke vzniku předmětné dopravní nehody a vzniku zranění poškozené. Jinými slovy, pokud by zmíněná pravidla silničního provozu respektoval a vyčkal, až bude moci poškozenou O. S., jedoucí před ním na kole, bezpečně předjet, ke zmíněné dopravní nehodě by zjevně nedošlo. Nic na tom nemění ani to, že poškozená odbočila náhle, když ta mohla právem očekávat, že v místě označeném uvedenými dopravními značkami ji nikdo předjíždět nebude. Z pořízené fotodokumentace potom plyne, že silnice v místě nehody nebyla natolik široká, aby dovolatel poškozenou bezpečně předjel, aniž by svým vozem překročil zmíněnou plnou souvislou čáru, která byla na místě nehody jako vodorovné dopravní značení instalována. Lze pouze dodat, že podíl poškozené na vzniku označené dopravní nehody soudy vzaly dostatečně v potaz, stejně jako to, že odvolací soud správně nedospěl k názoru, že dovolatel popsaným jednáním porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Konečně nelze ani přehlédnout, že dovolatel znal situaci na místě nehody, mohl také předpokládat, že za dané (nejednoznačné) situace cyklistka odbočí do blízkého areálu továrního objektu. Nutno uzavřít, že za daných okolností je takto mezi popsaným jednáním dovolatele a vznikem dopravní nehody, a tedy zraněním poškozené, zjevně dána příčinná souvislost. Jeho námitky ve svém celku tak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů pochybily při organizaci dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění takto mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka