ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.413.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 413/2015 -54
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2015 o dovolání podaném F. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 228/2014 ze dne 22. 7. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 2/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 1 T 2/2013 ze dne 14. 3. 2014 byl dovolatel pod jeho bodem ad 1) uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a pod bodem ad 2 písm. a) - c) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Konečně podle §226 písm. a) trestního řádu (dále jen tr. ř.) byl F. M. zproštěn obžaloby pro ve výroku citovaného rozsudku přesně popsaný skutek, ve kterém byl obžalobou spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
V předmětné věci podal F. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 8 To 228/2014 ze dne 22. 7. 2014 tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal F. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že stran zločinu pohlavního zneužití je nepřesvědčivý závěr znaleckého posudku podaného PhDr. Horkou, když znalkyně zaujala rozdílný postoj k věrohodnosti výpovědí nezletilých D. M. a M. B., které měl pohlavně zneužít, když pominula, že obě nezletilé byly vychovávány ve stejném prostředí stejnými osobami a nevzala v úvahu, že obě nezletilé ovlivňoval R. K., který s nimi také manipuloval. Poukázal na svědecké výpovědi E. a R. D. (matky nezletilé a jejímu manželovi), kteří shodně uvedli, že nezletilé ohledně jejího pohlavního zneužívání dovolatelem nevěří a že tato má sklony ke lhaní. On sám byl potom znalecky zkoumán se závěrem, že není osobou, která by trpěla sexuální deviací typu pedofilie. K přečinu krádeže potom ke skutku pod bodem uvedeným jako ad I. 2 písm. a) citovaného rozsudku soudu prvního stupně uvedl, že předmětný skutek nespáchal, neboť na jeho místě ani nebyl, což uvedl i jeho spoluobviněný K. P. K bodu ad I. 2 písm. b) citovaného rozsudku soudu nalézacího potom uvedl, že pouze pomáhal spoluobviněnému P. s kabely, které měl tento v kufru auta, když nevěděl, jak je tento získal. Konečně k bodu ad I. 2 písm. c) téhož rozsudku uvedl, že chtěl pomoci spoluobviněnému k nastartování jeho auta, když tam přijel nějaký člověk s tím, že se mu ztratily poklopy ze zahrádky a tomu pouze řekl, že mu nic nesebral a odešel. Uzavřel s tím, že se trestného jednání, které je mu kladeno za vinu nedopustil, přičemž soudy obou stupňů se dopustily pochybení spočívající v tom, že provedené důkazy hodnotily pouze jednostranně v jeho neprospěch, pominuly jeho obhajobu a uznaly ho vinným označenými trestnými činy, aniž by byla jeho vina v rámci soudy vedeného dokazování prokázána. Proto navrhl, aby dovolací soud podle ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud obdržel přípis příslušného státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který k podanému dovolání uvedl, že se s ním seznámil a dále i to, že se vzhledem k povaze obviněným uplatněných námitek nehodlá k němu věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na zmíněný dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy ve věci provedené důkazy hodnotily jednostranně, a to v jeho neprospěch, když zcela pominuly jeho obhajobu. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že buď se o zmíněné trestné činy nejednalo, případně, že v době jejich spáchání na místě vůbec nebyl nebo ani nevěděl, že se jedná o trestnou činnost spolupachatele. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, proč obhajobě předestřené dovolatelem neuvěřily. Takto správně poukázaly (stran označeného zločinu pohlavního zneužití) především na výpověď poškozené nezletilé D. M., podpořenou svědeckými výpověďmi M. V., B. O. a E. D., zejména však závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na psychologii dětí a mládeže vypracovaného PhDr. Jitkou Horkou, v rámci kterého znalkyně jednoznačně dovodila věrohodnost výpovědí nezletilé D. M. Ohledně zmíněného přečinu krádeže potom nelze přehlédnout výpovědi svědků V. L., R. L., V. G., P. a Š., Z. M. i M. Š. podpořené i zjištěními plynoucími z protokolů o ohledání místa jednotlivých činů včetně zajištěných stop. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, proto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka