ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.439.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 439/2015 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2015 o dovolání podaném M. G., proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 441/2014 ze dne 4. 11. 2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 131/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 4 T 131/2014 ze dne 16. 9. 2014 byl dovolatel uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků.
V předmětné věci podal M. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 10 To 441/2014 ze dne 4. 11. 2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a dále za podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině odsoudil M. G. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž jeho výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s posouzením předmětné věci soudy z hlediska uváděného porušení dopravních předpisů. To s tím, že v kritické době předjížděl vozidla v místě vodorovného dopravního značení „Podélná čára souvislá“ za přítomnosti (na témže místě) svislého dopravního značení „Konec všech zákazů“. Má za to, že ze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích plyne z jeho ustanovení obsaženém v §17 odst. 5 zákaz, kdy je předjíždění zakázáno a poukázal i na vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., která v §18 písm. a) stanoví, kdy je zakázáno předjíždět v případě vodorovného dopravního značení v podobě „Podélné čáry souvislé“. Je přitom přesvědčen, že svislá dopravní značka „Konec všech zákazů“ je nadřazena dopravní značce vodorovné v podobě podélné čáry souvislé. Dále namítl, že nebyla dostatečně objasněna situace postavení vozidel v dané chvíli, zejména to, že řidič vpředu jedoucího vozidla dával znamení o změně směru jízdy vlevo a nesmí ohrozit řidiče jedoucí za ním. Namítl i to, že odvolací soud vyhodnotil znalecký posudek (pořízený obhajobou), stejně jako další ve věci provedené důkazy v jeho neprospěch. Uzavřel s tím, že právní závěry přijaté soudy jsou takto v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Praze a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek, a dále, aby mu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. Konečně uvedl, že dává podnět, aby předseda senátu Okresního soudu v Příbrami podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu zákazu řízení motorových vozidel.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který uvedl, že námitky vznesené dovolatelem nejsou důvodné s tím, že se jimi již dostatečně zabývaly soudy. V této souvislosti poukázal na správnou argumentaci soudu prvního stupně spočívající v tom, že svislé dopravní značení B 26 (konec všech zákazů) je sice nadřazeno vodorovným dopravním značkám (včetně podélného dopravního značení V 1a – podélná čára souvislá), avšak pouze takovému podélnému dopravnímu značení, které svislé dopravní značce prostorově předchází. V souvislosti se zmíněnou podélnou čárou souvislou potom nutno zmínit (jak učinil odvolací soud), že zákaz takovou čáru přejíždět znamená samozřejmě také zákaz předjíždění, když je zjevné, že nelze v takových místech předjíždět, aniž by byla středová dělicí čára přejeta do protisměrného jízdního pruhu. K dalším námitkám uplatněným v dovolání (nezjištěno počínání předjížděného řidiče, hodnocení znaleckého posudku) potom státní zástupce uvedl, že ty nelze podřadit pod zvolený dovolací důvod , neboť se jedná o námitky týkající se úplnosti a správnosti učiněných skutkových zjištění, případně jednostranného hodnocení provedených důkazů. Z odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí potom nelze usoudit ani na namítanou existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich podkladě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že viníkem předmětné dopravní nehody byl řidič vozidla BMW P. Š., který v dané chvíli odbočoval vlevo, aniž by sledoval situaci za sebou. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Z hlediska námitek uplatněných v podaném dovolání lze mít za to, že právně relevantně byla uplatněna námitka spočívající v tom, že dovolatel se řídil dopravními předpisy s tím, že na základě před křižovatkou umístěné dopravní značky B 26 „Konec všech zákazů“ se domníval, že za ní již vyznačená souvislá podélná čára neplatí. V uvedeném směru je však namístě souhlasit se závěry odvolacího soudu, pokud tento dospěl k názoru, že zmíněná dopravní značka B 26 ukončuje platnost předchozích značek zákazových, nikoli značek vodorovných [§9 odst. 1 písm. ff) již citované vyhlášky min. dopravy a spojů]. Takto vedená námitka je potom zjevně neopodstatněnou. Nelze přitom ani přehlédnout, že dovolatel byl informován dopravní značkou, že se blíží ke křižovatce, věděl, že před ním jedou vozidla, která mohla odbočovat, neměl ani dostatečný rozhled před sebou, když z učiněných skutkových zjištění také plyne, že řidič P. Š. odbočoval vlevo standartně (výpověď poškozeného i svědka P.). Ostatní námitky vznesené dovolatelem pak nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak ve svém celku mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze, neboť nepochybně bylo prokázáno, že dovolatel porušil soudy uvedená (citovaná) ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění, a tedy jimi shledanou (označenou) důležitou povinnost uloženou mu (jako řidiči) podle zákona.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Za daného stavu věci se potom dovolací soud podnětem dovolatele k předsedovi senátu soudu prvního stupně na přerušení výkonu uloženého trestu zákazu činnosti již nezabýval.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka