ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.447.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 447/2015 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 15. dubna 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2014, č. j. 10 To 377/2013-145, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 154/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 11. 2013, č. j. 3 T 154/2013-115, byl obviněný P. M. uznán vinným přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „dne 9. 6. 2013 v době mezi 01:00 - 01:40 hodinou v B., v herna - baru Z. V., slovně i jiným nevhodným způsobem napadal hosty romské zábavy, přičemž když byl vyveden z baru, zohýbal mříž chránící vstupní dveře do baru, na nichž způsobil škodu ve výši 5.850,- Kč ke škodě F. B., a poté udeřil B. D., do břicha a do hlavy, aniž by mu způsobil zranění, a takového jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 3 T 88/2010, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2011, odsouzen mimo jiné za přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku“. Za tuto trestnou činnost a dále za přečin výtržnictví podle §358 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 3 T 24/2013, byl obviněný podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku mu soud uložil také trest propadnutí věci, a to baseballové pálky.
K odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 3. 2014, č. j. 10 To 377/2013-145, za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. doplnil v napadeném rozsudku soudu prvního stupně neúplný výrok, kterým byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou tak, že se podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušuje výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 7. 2013, č. j. 3 T 24/2013-90, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný P. M. následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) setrval na své dosavadní obhajobě, podle níž se stíhaného jednání nedopustil. Namítl, že o jeho vině bylo rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Soud prvního stupně se po jeho výtce nevypořádal jednak se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a jednak s jeho dalšími důkazními návrhy. Svým postupem navíc porušil ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, které přes řádnou a včasnou omluvu dovolatele konal v jeho nepřítomnosti a zkrátil ho tak v právu osobně se hájit proti podané obžalobě.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2014, č. j. 10 To 377/2013-14, a dále postupoval podle §265l tr. ř. nebo §265m tr. ř.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 10. 6. 2014. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 25. 6. 2014 pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého oprávnění se k dovolání věcně vyjádřit. Vyjádřil toliko souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a to i pro případ uvedený v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný P. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost dovodil Nejvyšší soud na základě ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) per analogiam tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl ve prospěch obviněného doplněn chybějící výrok ve vztahu k uloženému trestu rozsudkem soudu prvního stupně.
Dále bylo zapotřebí zabývat se posouzením toho, zda obviněný podal dovolání včas.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V návaznosti na tom je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky , tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení. Zákonodárce tak zdůraznil povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a svůj záměr neprodlužovat nežádoucím způsobem období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna. Dovolací lhůta je navíc poměrně dlouhá, takže zákon obviněnému poskytuje dostatečné časové rozpětí, aby vyvinul účinnou procesní aktivitu a dovolání stihl podat prostřednictvím obhájce včas.
Z předloženého spisu dovolací soud zjistil, že obviněný v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím odvolacího soudu, obhájce měl. Z důvodu nutné obhajoby uvedeného v ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. mu ho ustanovila předsedkyně senátu odvolacího soudu opatřením ze dne 11. 2. 2014 (č. l. 135 spisu).
Dále bylo zjištěno, že rozsudek soudu druhého stupně byl obviněnému doručen Okresnímu státnímu zastupitelství v Náchodě dne 4. 4. 2014, obviněnému dne 2. 4. 2014 a jeho ustanovenému obhájci Mgr. Tomáši Kocourkovi rovněž dne 2. 4. 2014 (viz doklady o doručení na č. l. 148 verte spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak v případě obviněného připadl na pondělí 2. 6. 2014 . Dovolání však podal prostřednictvím obhájce teprve dne 9. 6. 2014 (viz č. l. 161 spisu), tedy až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. Protože dovolání obviněného P. M. bylo podáno opožděně, Nejvyšší soud je v souladu s posledně citovaným ustanovením zákona odmítl , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler