ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.597.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 597/2015 -28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. května 2015 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 11. 2014, č. j. 55 To 280/2014-412, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 13/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 8. 2014, č. j. 2 T 13/2014-361, byl obviněný J. J. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/) na skutkovém základně podrobně popsaném v bodech ad 1) - 51) výroku o vině. Za to byl podle §209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. soud obviněnému uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému Ing. P. H., bytem U., T., částku 1.416.789 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody pak poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 26. 11. 2014, č. j. 55 To 280/2014-412, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 26. 11. 2014 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Citované rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný J. J. následně dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je podle názoru obviněného naplněn tím, že nebyl v hlavním líčení zastupován ustanoveným obhájcem JUDr. Jiřím Bezuchou, nýbrž Mgr. Františkem Stratilem. Z procesního spisu přitom nevyplývá, že by JUDr. Bezucha udělil Mgr. Stratilovi k zastupování dovolatele před soudem substituční plnou moc. Obviněný tak dává na zvážení, zda v daném případě lze mít za splněnou podmínku, že měl v řízení obhájce, pokud v něm nevystupoval ustanovený obhájce, ale jiný advokát.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak namítl absenci zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu spočívající v uvedení poškozeného v omyl. Poukázal na to, že poškozený Ing. H. mu půjčoval různé finanční částky se znalostí jeho složité finanční situace a rodinných poměrů, dokonce i poté, co mu první půjčky v dohodnutých termínech nevrátil. V tomto směru poškozenému nic nezatajoval ani nepředstíral. Kromě toho nelze podle jeho názoru bezvýhradně přijmout závěr soudů, že nedisponoval žádnými finančními prostředky, které by mu umožňovaly reálné splácení dluhů. Bylo zjištěno, že v rozhodném období částečně své závazky vůči poškozenému splácel, a to ze svých vlastních prostředků. Provedené důkazy proto o jeho jednání v podvodném úmyslu nesvědčí. Soudy je však hodnotily svévolně k jeho tíži, v rozporu se zásadami formální logiky. Tím zatížily svá rozhodnutí vadou spočívající v tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a obsahem provedených důkazů na straně druhé. Nesprávná realizace důkazního řízení měla v daném případě za následek porušení ústavně garantovaného práva dovolatele na spravedlivý proces.
Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 55 To 280/2014, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 2 T 13/2014, a věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatovala, že v průběhu řízení nedošlo k porušení práva obviněného na obhajobu v kvalitě předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť v průběhu celého trestního řízení, tedy i hlavního líčení, obhájcem v souladu s důvodem nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. zastoupen byl. JUDr. Jiří Bezucha se podle jejího názoru mohl dát v řízení zastoupit jiným advokátem za předpokladu, že mu dovolatel tuto možnost neodňal udělením plné moci podle §37 tr. ř., která by zároveň substituci vylučovala. O tom, že jeho obhajovací práva nebyla porušena, pak svědčí i to, že k účasti Mgr. Stratila v hlavním líčení nevznesl žádné připomínky. V tomto směru bylo tedy dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný podle státní zástupkyně právně relevantně námitkou zpochybňující naplnění subjektivní stránky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku v jeho jednání, pokud ji mimo jiné opřel o tvrzení, že nesplnění závazku k vrácení peněz ve sjednané lhůtě ještě samo o sobě neznamená, že poškozeného od počátku uváděl v omyl, aby se ke škodě na jeho majetku obohatil. V této souvislosti však státní zástupkyně připomněla skutková zjištění soudů, podle nichž byl obviněný v zaměstnaneckém poměru s pravidelným příjmem pouze do 28. 2. 2009, od 1. 3. 2009 do 31. 5. 2010 byl veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a dne 1. 6. 2010 zahájil výdělečnou činnost, která mu ovšem podle daňových přiznání za roky 2010, 2011 a 2012 žádný příjem nepřinesla. Naproti tomu měl u různých bankovních institucí dluhy převyšující částku 1.000.000 Kč. Za daných okolností si tak musel být již při uzavírání jednotlivých půjček nepochybně vědom toho, že je nebude schopen splácet. O tom, že jednal v úmyslu přímém uvést poškozeného v omyl, svědčí i to, že půjčky vylákal předstíráním neexistujících okolností, které ho měly dohnat do zoufalé finanční situace. Záměr zapůjčené peníze nevracet pak vyplývá i z dovolatelova následného jednání, kdy na směnku, kterou mu poškozený předložil k podpisu, záměrně vyplnil nesprávné číslo občanského průkazu a podepsal ji tak, aby následně pravost svého podpisu mohl zpochybnit. Pokud dovolatel poškozenému vrátil menší část vypůjčených peněz, šlo z jeho strany pouze o snahu vzbudit v něm víru, že má vůli splácet, a následně docílit půjček dalších. Takové jeho počínání soud prvního stupně zcela správně posoudil jako trestný čin podvodu (zde zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr. zákoníku). Rovněž v tomto směru je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Své vyjádření proto státní zástupkyně uzavřela návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže obviněný v řízení neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít . Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě pode §36 tr. ř. Právo na obhajobu (obecně) patří mezi nejdůležitější procesní práva a je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách, tak i ústavními předpisy. Jeho porušení se považuje za podstatnou vadu řízení ve smyslu §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je způsobilý založit přezkum v rámci mimořádného opravného prostředku (dovolání), je ovšem poněkud užší a jeho existenci jakékoli procesní pochybení dotýkající se práva na obhajobu nezakládá.
Jestliže dovolatel naplnění citovaného dovolacího důvodu v projednávané trestní věci dovodil ze skutečnosti, že ho v řízení nezastupoval JUDr. Jiří Bezucha, který mu byl za obhájce ex offo ustanoven opatřením Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. Nt 1739/2013, z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř., nýbrž advokát Mgr. František Stratil z téže advokátní kanceláře, avšak bez příslušné substituční plné moci založené do procesního spisu, pak této argumentaci nelze s přihlédnutím k níže uvedeným skutečnostem přiznat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu potřebný právní význam.
Dovolateli je možno přisvědčit potud, že tzv. substituční plná moc obvykle bývá součástí spisu. Její absence však na straně druhé bezpodmínečně neznamená, že by bylo porušeno právo obviněného na obhajobu v kvalitě předpokládané v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Právo ustanoveného obhájce dát se zastoupit jiným advokátem vyplývá obecně z ustanovení §26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. V této možnosti jej může omezit obviněný v konkrétním řízení pouze tím, že mu udělí plnou moc podle §37 tr. ř., v níž substituci pro jednotlivé úkony řízení vyloučí (k tomu srov. v judikatuře přiměřeně R 6/2013 SbRt.). Dovolatel však tímto způsobem nepostupoval. O účelovosti jeho argumentace v nyní projednávaném mimořádném prostředku ostatně svědčí skutečnost, že jakkoli věděl, kdo mu byl ustanoven obhájcem, ničeho proti účasti advokáta Mgr. Stratila jako „jeho obhájce“ při jednotlivých úkonech trestního řízení nenamítl. Zcela zřetelný projev vůle nechat se jím zastupovat pak vyjádřil již při svém výslechu v přípravném řízení dne 6. 11. 2013 (viz protokol na č. l. 185 spisu). Z předloženého spisu vyplývá, že obhájcem Mgr. Stratilem byl pak zastupován i v dalších fázích trestního řízení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav .
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolatel uplatnil předmětný dovolací důvod relevantními námitkami, že v jeho jednání absentovaly zákonné znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, a to uvedení poškozeného v omyl s cílem neoprávněně se obohatit ke škodě na jeho majetku.
Nejvyšší soud nicméně dospěl k závěru, že jim nelze přiznat dovolatelem přisuzované opodstatnění.
Skutkový stav, který měly soudy při hmotně právním posouzení jednání dovolatele k dispozici, lze shrnout tak, že v době od 8. 2. 2010 do 21. 9. 2012 v celkem 51 případech vylákal na poškozeném Ing. P. H. pod různými záminkami (nutnost zaplatit právníka k vyřízení dědictví, opravit střechu domu, složit zálohu na byt pro syna, krýt náklady na vlastní bydlení při závažném onemocnění manželky a v důsledku toho absenci dostačujících příjmů v rodinném rozpočtu, hradit výdaje na její léčbu a operace) půjčky v různé výši, úhrnem částku 1.416.789 Kč, vždy s příslibem jejich vrácení, ačkoli věděl, že vzhledem ke svým majetkovým a výdělkovým poměrům není rozhodně schopen tomuto závazku dostát, když byl od 1. 3. 2009 do 31. 5. 2010 veden na ÚP jako uchazeč o zaměstnání a následně od 1. 6. 2010 zahájil samostatnou výdělečnou činnost, přičemž za rok 2010, 2011, 2012 měl podle podaného daňového přiznání na finanční úřad základ daně ve výši 0,00 Kč, a jeho dluhy u bankovních institucí přesahovaly částku 1.000.000 Kč, což poškozenému zatajil; pouze mu v listopadu a v prosinci 2011 v několika splátkách vrátil částku 105.000 Kč, což v celkovém kontextu jeho jednání mělo především ten význam, že docílil zapůjčení dalších částek.
Dovolatel podle zjištění soudů zneužil okolnosti, že se s poškozeným dlouhodobě znali. Poškozený mu pak důvěřoval i proto, že pokud mu půjčil menší částky v minulosti, dostal je zpět. V této důvěře ho dovolatel utvrzoval přísliby, že bude schopen vypůjčené peníze vracet i nyní. Poškozeného ovšem neinformoval zejména o svých vysokých dluzích u peněžních ústavů ani o tom, že dlouhodobě nemá žádné stabilní příjmy, z nichž by mohl půjčky alespoň částečně vracet. Naopak v něm cíleně utvářel představu, že se v tomto směru z jeho strany nemá čeho obávat. Ve chvíli, kdy vůči němu poškozený již důvěru začal ztrácet a svůj nárok chtěl „pojistit“ směnkou, dovolatel zareagoval tak, že na ni vyplnil chybné číslo občanského průkazu a podepsal ji nečitelně, aby její pravost mohl případně jako žalovaný v občanskoprávním řízení v budoucnu zpochybnit a existenci nároku popřít. O to se také následně reálně pokusil . Za celé rozhodné období tak poškozenému v několika splátkách vrátil pouze částku 105.000 Kč, kterou navíc získal opět jako půjčku od jiného subjektu. Poškozeného následně pod různými smyšlenkami znovu žádal o zapůjčení dalších peněz.
Výše rekapitulovaná skutková zjištění podle názoru Nejvyššího soudu právní kvalifikaci jednání dovolatele jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku plně odůvodňují. Pokud soudy po logickém vyhodnocení provedených důkazů dovodily, že poškozeného uvedl v omyl, aby se ke škodě na jeho majetku obohatil, a jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. ř., nelze jim ničeho vytknout. Skutečnost, že poškozený sám neprojevil dostatečnou obezřetnost a poměrně po dlouhou dobu mu ze soucitu půjčoval nezanedbatelné finanční částky takříkajíc pouze „na dobré slovo“, dovolatele trestní odpovědnosti za zjevně podvodné jednání nezbavuje.
Protože dovolání obviněného J. J. bylo opřeno o námitky, kterým nebylo možno přiznat z hlediska uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. žádné opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř
V Brně dne 20. května 2015
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler