ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.654.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 654/2015 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 o dovolání podaném MUDr. I. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2015 sp. zn. 4 To 366/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 183/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. 27 T 183/2013 byl dovolatel uznán vinným jednak přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), jednak přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené přečiny byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 250.000,- Kč, který sestává z 500 denních sazeb po 500,- Kč. Pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě peněžitý trest vykonán, byl mu stanoven náhradní trest svobody v trvání šesti měsíců. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu znalecké činnosti v oboru zdravotnictví, na dobu čtyř let.
O odvolání MUDr. I. D. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. ledna 2015 sp. zn. 4 To 366/2014 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 trestního zákona a přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 250.000,- Kč, který sestává z 500 denních sazeb po 500,- Kč. Pro případ, že by nebyl ve stanovené lhůtě peněžitý trest vykonán, byl mu stanoven náhradní trest svobody v trvání šesti měsíců. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu znalecké činnosti v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na dobu čtyř let.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal MUDr. I. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že namítá nesprávné hmotně právní posouzení s poukazem na skutečnost, že skutky tak, jak jsou popsány ve výroku napadeného rozsudku, nelze právně kvalifikovat jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zákona a přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť těmito skutky nedošlo z jeho strany k naplnění skutkové podstaty těchto trestných činů, „jak po objektivní, tak zejména po subjektivní stránce (absence úmyslného zavinění), a to mimo jiné také s ohledem na obsah všech provedených důkazů.“ Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud i soud prvního stupně hodnotily provedené důkazy nekomplexně v extrémním rozporu s jejich obsahem a v důsledku toho dospěly k nesprávným skutkovým a následně pak i právním závěrům, které se odrazily jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2015 č. j. 4 To 366/2014-358, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 10. 2014 č. j. 27 T 183/2013-308 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Uvedl, že bližší odůvodnění podaného dovolání bude provedeno jeho obhájcem ve lhůtě dvou týdnů, avšak k dnešnímu dni nemá Nejvyšší soud žádné další podání k dispozici.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 6. května 2015. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že pouhé namítnutí absence subjektivní a objektivní stránky dovolateli přisuzovaných trestných činů (bez dalšího) nemůže naplnit hmotně právní povahu deklarovaného dovolacího důvodu. To zejména proto, že dovolatel především vyjádřil přesvědčení, že soudy na základě chybného hodnocení provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým závěrům a na jejich základě k nesprávným závěrům právním. Je však třeba zdůraznit, že soudy pečlivě a zřetelně vyložily, z jakých jednotlivých (ve věci provedených) důkazů vycházely, jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným výše uvedenými trestnými činy. Vycházely tak především z šesti znaleckých posudků znalců - odborníků v oboru, které všechny eliminovaly závěry dovolatele ve věcech Z. R., v rámci kterých byly příslušné znalecké posudky podány. V nynějším trestním řízení byla k vypracování posudku ústavu z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, přibrána Psychiatrická nemocnice B., která pracovala jak s posudky dovolatele, tak i s ostatními šesti znaleckými posudky. Ze závěrů tohoto posudku vyplynulo, že závěry MUDr. I. D. ve věci znaleckého posudku v trestní věci sp. zn. 48 T 7/2007 neodpovídají ani tomu, co dovolatel sám zapsal při studiu materiálů a psychiatrickém vyšetření. Ze skutečnosti, že MUDr. I. D. u veřejného zasedání dne 11. 11. 2011 připustil u vyšetřovaného Z. R. lehkou mentální retardaci, avšak nijak nezměnil další podstatné forenzní závěry, ústav dovodil, že se nejedná o náhodné pochybení znalce.
Přitom přečinu podle §346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem nebo před mezinárodním soudním orgánem, před notářem jako soudním komisařem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Trestného činu podle §175 odst. 1 tr. zákona dopustí ten, kdo jako znalec podá nepravdivý, hrubě zkreslený nebo neúplný znalecký posudek.
Z hlediska skutkových podstat výše popsaných trestných činů je tak zřejmé, že dovolatel svým jednáním, kdy úmyslně podal nepravdivý znalecký posudek ve věci obv. Z. R., který měl význam pro rozhodnutí v dané věci a na nepravdivých závěrech tohoto svého znaleckého posudku setrval i u soudních líčení, naplnil jak po stránce subjektivní, tak po stránce objektivní skutkové podstaty těchto (označených) trestných činů. Popis skutků v napadeném rozsudku soudu odvolacího je tak v souladu s právní kvalifikací jednání obviněného.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu