ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.701.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 701/2015 -25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o dovolání podaném A. Z. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 8 To 105/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 28/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněné A. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2014, sp. zn. 4 T 28/2014, byla A. Z. uznána vinnou zločinem vraždy podle §140 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků a pro jeho výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to keramického kuchyňského nože. Výrokem podle §228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podala A. Z. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 8 To 105/2014, tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala A. Z. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněná A. Z. v důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému rozhodnutí nejprve vytkla, že v její trestní věci je celá řada pochybení stran hmotněprávního hodnocení žalovaného skutku, které mimo jiné vychází i z určité povrchnosti hodnocení zjištěného skutkového stavu. Soudy si předně neujasnily, zda se bezprostředně před incidentem jednalo o konflikt vzájemný či jednostranný. Navíc svědecké výpovědi R. Z., D. Z. a M. Z. nebyly hodnoceny správně a za technicky nepoužitelnou obviněná považuje výpověď svědkyně A. G. Odsouzení za úmyslný trestný čin vraždy v žádném případě neodpovídá okolnostem případu, které byly zjištěny v průběhu dokazování. Provedené dokazování nanejvýš ukazuje na nedbalostní nesprávné zvolení prostředku obrany proti prokázanému útoku poškozeného, kdy obviněná posuzovala útok poškozeného jako okolnost ohrožující její zdraví a život. Dále uvedla, že pokud by se i dovolací soud ztotožnil se závěry znaleckého posudku a přiklonil se k nepravděpodobnosti možného způsobení si smrtelného zranění samotným poškozeným, jednání obviněné by mělo být po právní stránce překvalifikováno na zločin zabití. Obviněná závěrem navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému osudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který uvedl, že obviněná brojí zejména proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě byla uznána vinnou zločinem vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku. K tomuto však státní zástupce připomíná, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování, přičemž v projednávané věci opodstatněnost zásahu do skutkových zjištění nenastala. Je tudíž namístě vycházet ze skutkových zjištění, popsaných zejména ve výroku o vině soudu prvního stupně a dále rozvedených v odůvodnění rozhodnutí. Na základě řádně provedených důkazů přitom byla vina obviněné spolehlivě a bez důvodných pochybností prokázána. Nadto lze uvést, že přednesené námitky obviněná vesměs uplatňovala již v předcházejícím řízení a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Pokud se navíc obviněná dožaduje přehodnocení svědeckých výpovědí, tak jen podle vlastního hodnocení důkazů nabízí novou, resp. modifikovanou verzi skutkového děje. Za přiléhavý nelze přijmout ani názor, že by skutek měl být překvalifikován na zločin zabití, jelikož skutkové závěry odůvodňují zvolenou trestněprávní kvalifikaci, tedy zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku. Bylo vyloučeno, že by předchozí soužití poškozeného a obviněné vykazovalo znaky domácího násilí, které by eventuelně mohlo být posouzeno jako předchozí zavrženíhodné jednání poškozeného a mohlo by podnítit aplikaci privilegované skutkové podstaty zločinu zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku. Jedinou námitkou obviněné, která je podřaditelná pod deklarovaný dovolací důvod, je námitka odkazující na rozpor mezi rozsudkem nalézacího soudu a usnesením odvolacího soudu v otázce zavinění. K tomuto však lze uvést, že v rozsudku soudu prvního stupně se poukazuje na konkrétní okolnosti případu, na jejichž základě soud dospěl k závěru o formě zavinění obviněné, tj. že jde o nepřímý úmysl ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Tuto námitku tak státní zástupce shledal zjevně neopodstatněnou. Státní zástupce uzavřel, že nelze dovodit naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soudy dříve činné ve věci postupovaly správně a v zásadě bez vad. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání A. Z. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které výlučně směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
K námitce obviněné, že v její trestní věci je celá řada pochybení při hmotněprávním hodnocení skutku, které mimo jiné vychází i z určité povrchnosti hodnocení skutkového stavu, kdy si soudy neujasnily, zda se bezprostředně před incidentem jednalo o konflikt vzájemný či jednostranný, stejně jako k namítané nesprávnosti hodnocení svědeckých výpovědí R. Z., D. Z., M. Z. a A. G., anebo k nesprávně zvolenému prostředku obrany je nezbytné poznamenat, že obviněná pouze opětovně předkládá vlastní interpretaci děje se svými vlastními závěry, které však nemají náležitou oporu ani v učiněných skutkových zjištění, ani v právním posouzení věci. Nejvyšší soud je toho názoru, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy prvního i druhého stupně své (přijaté) závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Nejvyšší soud se navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tak nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování. Ve vztahu k možnosti způsobení si smrtelného zranění samotným poškozeným Nejvyšší soud podotýká, že znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, tuto verzi obviněné nikterak nepodporuje. Navíc tento posudek nestojí mezi usvědčujícími důkazy osamoceně, ale je podpořen svědeckými výpověďmi a především pak obsahem telefonického hovoru na tísňovou linku 155, kde obviněná bezprostředně po usmrcení poškozeného opakovaně uvedla, že poškozeného bodla ona. Na základě provedeného dokazování tak lze přesvědčivě dospět k závěru o vině obviněné. Rovněž nelze přisvědčit (byť právně relevantně uplatněné) námitce obviněné, že její jednání by mělo být po právní stránce překvalifikováno na zločin zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku. Skutková podstata trestného činu zabití je privilegovanou skutkovou podstatou k trestnému činu vraždy a jako taková postihuje nižším trestem případy, při nichž pachatel jiného úmyslně usmrtí v silném rozrušení ze strachu, úleku, nebo zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. V průběhu trestního řízení bylo vyloučeno, že by předchozí soužití obviněné a poškozeného vykazovalo znaky domácího násilí, což by mohla být okolnost pro aplikaci zmíněné privilegované skutkové podstaty zločinu zabití. Rovněž nebylo prokázáno, že by obviněná poškozeného napadla v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. Bylo naopak spolehlivě prokázáno, že obviněná v době bezprostředně předcházející smrti poškozeného nebyla vystavena ranám, které měla od poškozeného inkasovat do hlavy a dalšímu násilí, jak sama popisuje. Soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud, tedy správně jednání obviněné kvalifikoval jako zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku. Ostatní námitky obviněné jsou rázu pouhých výhrad procesního typu a nedosahují úrovně, na niž by byl dovolací soud povinen (z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces) reagovat.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu