ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.719.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 719/2015 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2015 o dovolání podaném V. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 11/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 81/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 2 T 81/2014, byl V. S. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), a to ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za pokus k uvedenému trestnému činu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Stejným rozsudkem byl podle §226 písm. e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zproštěn obžaloby pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku.
V předmětné věci podal V. S. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 7 To 11/2015, tak, že je jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal V. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný V. S. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadenému rozhodnutí vytkl, že popis skutku a skutkových okolností výroku o vině (odsuzujícího rozsudku), ani následné odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, neodpovídá tomu, že byl spáchán přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku. Výrok rozhodnutí soudů tak neobsahuje konkrétní skutkové okolnosti, jimiž je naplněn zákonný znak přečinu podvodu, tedy jednání, které směřuje k obohacení tím, že je někdo uveden v omyl a způsobena na cizím majetku větší škoda. Soudy obou stupňů v důsledku toho svým postupem porušily základní právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces, které zaručuje Listina základních práv a svobod. Obviněný shrnul, že výrok o vině je vnitřně nelogicky koncipován, což zapříčinilo jeho nepřezkoumatelnost, přičemž odůvodnění napadeného rozhodnutí je naprosto nekorespondující s jeho výrokovou částí. Soud tak obviněného odsoudil za úplně jiné jednání, než které je uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. 7 To 11/2015 zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení.
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství do dnešního dne nevyjádřil, ačkoliv postup zaručující mu takovou možnost byl v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zachován. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
Obviněný v podstatné části svého dovolání soudům vytýká, že popis skutku a skutkových okolností výroku o vině (odsuzujícího rozsudku), ani následné odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, neodpovídá tomu, že byl spáchán přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku. Obviněný však svou argumentaci staví na způsobu, jakým je výrok rozhodnutí koncipován, což má vést k jeho nepřezkoumatelnosti, kdy navíc odůvodnění napadeného rozhodnutí nekoresponduje s jeho výrokovou částí. K tomuto však Nejvyšší soud považuje za nezbytné uvést, že, byť je výrok nalézacího soudu, se kterým se následně ztotožnil i soud odvolací, koncipován poněkud neobratně, tak nevykazuje takové vady, které by odůvodňovaly do něj zasáhnout. Ve vztahu k obsahovým náležitostem výrokové části odsuzujícího rozsudku lze přitom poznamenat, že skutková věta má vyjadřovat skutek, kterého se žalovaný podle zjištění soudu dopustil. Popis skutku se uvádí tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Přitom volba skutečností, které je důležité v popisu skutku uvést, již záleží na povaze konkrétních okolností, které příslušný skutek doprovázejí a popisují. S odkazem na §125 tr. ř. poté Nejvyšší soud připomíná, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Pro subjekty zúčastněné v trestním řízení je totiž mimořádně důležité dozvědět se nejen, jak soud rozhodl o podané obžalobě, ale zejména i proč právě tak rozhodl. Těžiště přesvědčivosti rozsudku se tak nachází právě v jeho odůvodnění. Za nepřezkoumatelné rozhodnutí odvolacího soudu by bylo možné považovat např. takové, v jehož odůvodnění nejsou podrobněji rozvedeny úvahy o právním posouzení skutku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 7 Tdo 1330/2011-I.-436). Nicméně takové vady v projednávané věci Nejvyšší soud neshledal a námitce obviněného ohledně rozporu mezi výrokovou částí rozhodnutí a jejím odůvodněním přisvědčit nemohl.
Dále je nezbytné připomenout, že formulací dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Nesprávnost hmotněprávního posouzení skutku nebo jiné skutkové okolnosti obvykle spočívá v tom, že soud mylně aplikuje určitou normu hmotného práva tak, že použije jiný právní předpis nebo jiné jeho ustanovení, než které měl správně použít, případně že soud sice aplikuje správný právní předpis nebo jeho odpovídající ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Skutkový stav je tak v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Přitom soudy prvního i druhého stupně jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům a proč je po právní stránce kvalifikace předmětného skutku jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku zcela přiléhavá. Pokud soudy dospěly k závěru, že obviněný dokladoval uhrazení částky 350.000,- Kč, zatímco skutečně zaplacená částka činila jen 50.000,- Kč, přičemž tyto závěry jsou prokazovány nejen dokladem o předání peněz či korespondencí v emailové poště, ale i dalšími skutečnostmi, které vyplývají z provedeného dokazování, zejména pak ze svědeckých výpovědí (především matky poškozeného), lze konstatovat, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž toto rozhodnutí spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový právě požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný. Ostatní námitky obviněného jsou rázu pouhých výhrad procesního typu a nedosahují úrovně, na niž by byl dovolací soud povinen (z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces) reagovat.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání V. S. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. června 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu