ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.764.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 764/2015 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2015 o dovolání podaném J. F. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 5 To 68/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 32 T 21/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 32 T 21/2014, byl J. F. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s dozorem. Stejným rozsudkem mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené M. B., bytem U. D. t., P., náhradu škody ve výši 626.575,- Kč.
V předmětné věci podal J. F. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. 5 To 68/2015 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal J. F. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.
Obviněný J. F. v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovoláním přitom bylo usnesení odvolacího soudu napadeno v celém rozsahu. Napadenému rozhodnutí vytkl, že nebyl akceptován návrh na provedení důkazu ohledně tělesné integrity poškozené, na což lze nyní nahlížet jako na opomenutý důkaz. Účastníkovi řízení přitom musí být dána možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pokládá za potřebné pro prokázání svých tvrzení. Soud by měl následně přinejmenším vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Obviněný dále uvedl, že soud se musí vypořádat s navrženými důkazy ve svém rozhodnutí a nikoli během řízení. Obviněný se během řízení hájil tvrzením, že poškozené poskytoval sexuální služby, za které od ní dostal finanční odměnu. Navrhovaným důkazem chtěl přitom prokázat, že takové služby skutečně poskytoval, přičemž poškozená toto tvrzení odmítala. Pokud by se tedy navrženým posudkem prokázal opak tvrzení poškozené, soud by musel přihlížet ke skutečnosti, že poškozená ve své výpovědi uváděla lživá tvrzení. Podle obviněného soud neodůvodnil své rozhodnutí, které tak postrádá popis skutkových zjištění s odkazem na neprovedené důkazy. Přitom pokud ze závěrů soudu ohledně sporných otázek není jasné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení, tak se za této situace rozsudek nalézacího soudu stává nepřezkoumatelným. Obviněný navíc nesouhlasí s právní kvalifikací skutku jako zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, jelikož nebyla řádně prokázána výše škody, která je mu kladena za vinu. Vědom si toho, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního a druhého stupně, obviněný namítl, že učiněná skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, což zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Především nebylo jasně prokázáno, že obviněný částku vyšší než 500.000,- Kč od poškozené opravdu obdržel. Soudy se např. nezabývaly otázkou, zda obviněný a poškozená vedli společnou domácnost a tyto prostředky společně konzumovali, zda všechny tyto prostředky dostal obviněný, případně zda poškozená sama část těchto prostředků zužitkovala. Obviněný přitom přiznává, že obdržel částku do 500.000,- Kč. K tomuto shrnul, že z důvodu nesprávné právní kvalifikace mu byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Pokud by teoreticky připustil, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, tak bylo nanejvýš prokázáno, že převzal finanční prostředky právě do výše 500.000,- Kč a měl mu být uložen trest dle „§209 odst. 1, 2, 3 písm. d) tr. zákoníku“. Závěrem obviněný navrhl, „aby dovolací soud napadený rozsudek Obvodního soudu v Praze 8 sp. zn. 32 T 21/2014, ze dne 15. 1. 2015 v celém rozsahu zrušil, a aby v celém rozsahu zrušil i rozhodnutí obsahově navazující na uvedený rozsudek, to vše podle §265k odst. 2 tr. řádu“.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, avšak toto vyjádřením ze dne 12. 6. 2015 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušná státní zástupkyně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně (zákoníku) na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzované věci tak jde o případ, kdy námitky dovolatele směřují vůči uloženému druhu trestu s tím, že jde o uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Druhá alternativa pak představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené v rámci alternativy první, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou obsaženy v dovolacích důvodech uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které reaguje dovolací soud v další části tohoto svého rozhodnutí.
S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
K námitce obviněného, že nebyl akceptován návrh na provedení důkazu ohledně tělesné integrity poškozené, přičemž soudy neodůvodnily, proč na vznesený návrh nepřistoupily, je nezbytné uvést, že soudy prvního a druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů dospěly ke svým závěrům na straně jedné a jakými úvahami se přitom řídily na straně druhé. Nejvyšší soud se v tomto ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož nalézací soud postupoval správně, když nenechal vyhotovit navrhovaný znalecký posudek s odůvodněním, že takovéto znalecké zkoumání nemá nic společného s podvodným jednáním obviněného. Pokud navíc soudy dospěly k závěru, že obviněný od poškozené postupně vylákal finanční hotovost, a to na základě nepravdivých údajů, které uváděl za účelem vzbudit v poškozené účast a snahu mu pomoci, a zároveň nepravdivě uvedl, že jde pouze o půjčky, které jí vzápětí vrátí, přičemž tyto závěry jsou dokazovány nejen svědeckými výpověďmi poškozené M. B. a V. J., ale i znaleckými posudky a listinnými důkazy, stejně jako dalšími skutečnostmi, které vyplývají z provedeného dokazování, lze konstatovat, že si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Jako nepodstatné pro celkové posouzení věci se poté jeví, jakou formu intimních praktik spolu obviněný a poškozená vedli. Pokud navíc obviněný namítá nedostatečné prokázání celkové výše způsobené škody, která by případně mohla podmínit mírnější právní kvalifikaci jeho jednání, tak tímto pouze předkládá pro něj příznivější verzi případu, ke které však dospěl pouze na základě vlastního, jím učiněného hodnocení důkazů. Nicméně i v tomto směru soudy řádně zdůvodnily, z jakých zjištění vycházely a jakým způsobem ke svým (přijatým) závěrům dospěly. Nalézací soud tedy správně aplikoval §209 odst. 4 tr. zákoníku, přičemž uložený trest odnětí svobody v trvání tří let nevybočuje mimo příslušnou trestní sazbu stanovenou na označený trestný čin uvedený v trestním zákoníku. Nejvyšší soud dále připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, když rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy prvního i druhého stupně své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Nejvyšší soud se navíc nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek tak nemohou mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými by obviněný vytýkal neúplnost provedeného dokazování. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož pak obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo , případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Ostatní námitky obviněného jsou rázu obvyklých výhrad procesní strany a nedosahují úrovně, na niž by byl dovolací soud povinen (z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces) reagovat.
Nejvyšší soud proto neshledal ve věci žádný, natož pak (obviněným namítaný) extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí objasnily, z jakých důkazů vycházely, jak jednotlivé důkazy hodnotily a proč uznaly dovolatele vinným právě výše uvedeným trestným činem. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je potom zjevné, že námitkám obviněného z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze přisvědčit.
S poukazem na uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání J. F. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu