ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.827.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 827/2015-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. července 2015 o dovolání, které podal obviněný J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 31 To 255/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci od sp. zn. 5 T 85/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 5 T 85/2013 , bylo podle §340b odst. 1 tr. ř. a §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) rozhodnuto, že se trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému uložen ve výměře 300 (tři sta) hodin za přečiny nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 6. 2013, č. j. 5 T 85/2013-56, přeměňuje v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 300 (tři sta) dnů. Podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 31 To 253/2014 , a to tak, že podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. stížnost obviněného zamítl.
Proti předmětnému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své právní zástupkyně dovolání (č. l. 121-122), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení věci. Obviněný namítl, že již při samém uložení trestu obecně prospěšných prací soud pochybil, neboť nevzal v úvahu jeho zdravotní stav, resp. to, že je zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce. Je přesvědčen, že probační službou mu byly nařízeny takové práce, který nebyl schopen vykonávat, a proto ani následná přeměna v nepodmíněný trest odnětí svobody nebyla správná.
Z důvodů výše uvedených proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci zrušil, a případně i jemu předcházející vadné řízení.
K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Poté co zopakovala dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedla, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., a předmětné dovolání je tak zatíženo překážkou nepřípustnosti z důvodů nesplnění podmínek ustanovení §265a odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně tedy navrhla dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání .
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je nepřípustné. Vycházel z následujících skutečností.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z těchto ustanovení je zřejmé, proti jakým rozhodnutím a za jakých podmínek zákon připouští dovolání. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek proto nelze podat proti jakýmkoliv pravomocným rozhodnutím a z jakýchkoliv důvodů. Rozhodnutí soudu o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, resp. usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí, jímž bylo o přeměně rozhodnuto, v taxativním výčtu rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 tr. ř. uvedeno není.
Dovolání je nepřípustné, jestliže je jím napadeno jiné rozhodnutí, než je rozhodnutí soudu ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání není přípustné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu