ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.905.2015.1
sp. zn. 3 Tdo 905/2015 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2015 o dovolání, které podal obviněný M. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 To 308/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 5 T 17/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 5 T 17/2014 , byl obviněný M. G. uznán vinným ze spáchání dvojnásobného přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle §358 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku a §40 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku, §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 trestního zákoníku bylo obviněnému dále uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená M. F., bytem S., U., odkázána se svým nárokem na nemajetkovou újmu v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 To 308/2014 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 28. 1. 2015 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), j) a l ) trestního řádu. Obviněný uvedl, že spáchání předmětných přečinů nijak nepopírá, v hlavním líčení se doznal a byl připraven nést spravedlivý trest. Podle obviněného ovšem nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro uložení ochranného léčení v ústavní formě. Přesto odvolací soud jeho odvolání zamítl. Pochybení soudu spatřoval obviněný v tom, že nezohlednil veškeré okolnosti případu a dostatečně se nevěnoval jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům, povaze jeho poruchy a jeho přístupu k ní, jakož i skutečnosti, že od zpracování znaleckého posudku, z něhož při ukládání ochranného léčení soud vycházel, uplynulo v době rozhodování téměř devět měsíců. Soud dále nezvážil, zda by nebylo možné uložit například jinou formu ambulantní léčby či již vykonávanou ambulantní léčení zintenzivnit. Nezabýval se ani dopadem případné ústavní léčby na jeho zdravotní a psychický stav. Ústavní léčení by bylo likvidační i pro jeho rodinu, neboť by přišel o zaměstnání, a manželka by nebyla schopna hradit náklady na chod domácnosti ani bez jeho pomoci pečovat o děti. Nebylo tedy dostatečně zjištěno, zda jsou dány podmínky pro uložení ochranného léčení v ústavní formě, při rozhodování nebylo postupováno podle §36 a násl. trestního zákoníku a §2 odst. 5 trestního řádu. Obviněný poukázal na to, že již v minulosti nastoupil ústavní ochranné léčení sexuologické, kdy mu následně byla léčba přeměněna na léčbu ambulantní. Tu podstupoval až dosud, přičemž podle svého vyjádření u veřejného zasedání, nemá jeho lékař disciplinovanějšího pacienta. Podle obviněného byl rozhodný znalecký posudek MUDr. Jitky Svobodové, Ph.D., v době rozhodování neaktuální a neodrážel jeho aktuální zdravotní stav. Vliv na změnu zdravotního stavu měla i jeho osobní a rodinná situace, kdy se mu narodil dlouho očekávaný syn, a s partnerkou urovnali rodinné problémy a mají harmonický vztah. S odkazem na §99 odst. 6 trestního zákoníku obviněný namítl, že je absurdní, aby soud při rozhodování o formě ochranného léčení vycházel ze sedmnáct měsíců starého znaleckého posudku, zejména když řádně absolvuje ambulantní léčbu. Obviněný dále poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 502/02, podle nějž je nutno zjišťovat zákonné podmínky uložení ochranného léčení v ústavní formě s mimořádnou pečlivostí, a proto měli být přibráni dva znalci.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že obviněný stejné námitky uplatnil již v rámci odvolání a odvolací soud na ně po doplnění dokazování výslechem ošetřujícího lékaře reagoval na straně 5 až 7 napadeného usnesení. S uvedenými hodnotícími závěry soudů se státní zástupce ztotožňuje. Dále poukázal na to, že obviněný byl již v roce 2010 odsouzen pro obdobné jednání. Bylo mu nařízeno ochranné léčení v ústavní formě, které bylo v roce 2013 změněno na ambulantní. Ambulantní léčba byla zahájena dne 10. 6. 2013, přičemž k jednání obviněného, které je předmětem tohoto trestního řízení, došlo ve dnech 8. 8. 2013 a 23. 10. 2013. K možnosti recidivy obviněného jeho lékař před odvolacím soudem uvedl, že harmonický rodinný vztah v podstatě nelze spojovat se snížením možnosti recidivy a nepomůže zde ani hrozba nepodmíněným trestem odnětí svobody, kastrace či strach ze ztráty rodiny. V podstatě nelze posoudit, který impuls recidivu vyvolá. Pokud tedy za situace, kdy probíhající ambulantní sexuologické ochranné léčení nedokázalo zajistit, aby obviněný neopakoval trestnou činnost, pro kterou byl odsouzen, přičemž podle názoru znalkyně i ošetřujícího lékaře další opakování této trestné činnosti ze strany obviněného reálně hrozí, nelze než souhlasit se závěrem krajského soudu, že obviněný je i nadále osobou pro společnost nebezpečnou a hrozí recidiva chování zaviněného jeho psychickou poruchou. Podle státního zástupce tak nejsou dovolací námitky obviněného důvodné.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
Obviněný M. G. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest a ochranné opatření.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), j) a l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a j) trestního řádu. Jeho námitky přitom směřovaly výhradně proti uložení ochranného léčení v ústavní formě, když podle jeho názoru pro uložení nebyly splněny podmínky stanovené zákonem. Takové námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale zvláštnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) trestního řádu. Jako takové byly uplatněny relevantně.
Podle §265b odst. 1 písm. j) trestního řádu je dán důvod dovolání tehdy, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V případě obviněného mohl soud uložit ochranné léčení podle §99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť nad veškerou pochybnost bylo zjištěno, že on spáchal trestný čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Zákonné podmínky pro uložení ochranného léčení tedy splněny byly. Podle §99 odst. 4 trestního zákoníku podle povahy nemoci a léčebných možností soud uloží ochranné léčení ústavní nebo ambulantní. Zejména odvolací soud po doplnění dokazování pečlivě a přesvědčivě vyložil, proč bylo nezbytné u dovolatele zvolit ústavní formu léčby zjištěné duševní poruchy.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že tomu jinak být nemohlo. Obviněný je ve vztahu k prokázané trestné činnosti specielním recidivistou, když se jím stal proto, že dříve uložené ochranné léčení v obou jeho formách nesplnilo svůj účel. Charakter duševní poruchy je takový, že ji téměř nelze společensky přijatelně eliminovat vůlí obviněného, tím méně třeba funkčním rodinným, déletrvajícím partnerským vztahem. Obviněný zůstává potencionálně společensky nebezpečným, s latencí možného vzrůstu sexuální agrese. Proto účinná společenská ochrana, ale i v nejvlastnějším zájmu obviněného možnost vymanit ho z bludného kruhu recidivy trestné činnosti a následné represe odůvodňují dočasné omezení jeho osobní svobody, podmíněné ochrannou ústavní léčbou s následnou formou ambulantní.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu