ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1082.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1082/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, PhD., v právní věci žalobce: A. Ž. , t. č. ve výkonu trestu ve věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Robertem Hynkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo organizace 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 250.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 81/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 20 Co 469/2012-85, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 20 Co 469/2012-85, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z tam jmenovaných okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V předkládaném případě žalobce v dovolání uvádí toliko obecný odkaz na přípustnost dovolání podle podmínek §237 o. s. ř., a to ještě pouze v souvislosti s odkazem na poučení Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího. Dovolatel sám dále nijak nerozvádí, kterou z výše jmenovaných okolností způsobilých založit přípustnost dovolání považuje v jeho případě za splněnou. Pokud však dovolatel vyjadřuje pouhý nesouhlas s právním posouzením věci soudem odvolacím, aniž by uvedl, v čem konkrétně spatřuje tvrzenou přípustnost dovolání, nepodařilo se mu naplnit podmínku stanovenou v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., a tedy ani založit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2015
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu