ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1116.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1116/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, LL.M., Ph.D. a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Z. U. , zastoupeného JUDr. Milošem Vorlem, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská 637/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 154/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2014, č. j. 70 Co 381/2014-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. června 2014, č. j. 22 C 154/2012-76, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 500 000 Kč.
Uvedené částky se žalobce domáhal jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku trestního řízení vedeného Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 2 T 141/2002 a 2 T 184/2004. Žalovaná suma se skládá z částky 500 000 Kč požadované žalobcem za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a z částky 1 000 000 Kč za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda lze v případě nezákonného rozhodnutí za počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty podle §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, považovat právní moc zrušujícího nálezu Ústavního soudu, přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 446/2012).
Žalobcem odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 25 Cdo 1029/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 20/2011, dopadá na případy odškodnění škody, nikoliv nemajetkové újmy, které se domáhá žalobce, a v důsledku toho vychází z jiné doby, ve které se poškozený o vzniku škody dozvěděl.
Taktéž otázka, zda v případě újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení lze počátek běhu promlčecí lhůty spojit s okamžikem pozdějším, než je právní moc konečného rozhodnutí ve věci, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. část III. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. června 2012, sp. zn. II. ÚS 117/2012).
Ústavní konformitu ustanovení §32 odst. 3 OdpŠk posuzoval Ústavní soud v usnesení ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. III. ÚS 3451/10, ve kterém návrh na zrušení tohoto ustanovení odmítl. V usnesení ze dne 9. července 2012, sp. zn. IV. ÚS 1615/12, se pak Ústavní soud vyjádřil následovně: „ (…) ustanovení §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění.“
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 14. října 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu