ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1138.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1138/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobkyně O.PO.RA, odborová organizace „Ochrana – pomoc – rada“ (původně Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu), identifikační číslo osoby 26991934, se sídlem v Bouzově, Bouzov 8, proti žalované České republice – Ministerstvu kultury , se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 1, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 149/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2013, č. j. 29 Co 17/2013-230, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odmítnuto podání žalobkyně ze dne 22. 6. 2008, kterým se žalobkyně domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy v penězích za nesprávný úřední postup.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání, jež bylo elektronicky podepsáno PhDr. H. P. Z dovolání se podává, že stávající předsedkyně Ing. E. P. rezignovala na funkci předsedkyně (statutárního orgánu) odborové organizace, jež je v řízení v procesním postavení žalobkyně, a navržená kandidátka PhDr. H. P. odmítla na funkci kandidovat. V podání ze dne 30. 6. 2013 PhDr. H. P. uvedla, že ke dni 30. 6. 2013 žalobkyně zanikla. Usnesením ze dne 1. 10. 2013 soud prvního stupně žalobkyni požádal o sdělení, zda v okamžiku podání dovolání existoval statutární orgán žalobkyně, tedy zda vůbec existovala ke dni podání dovolání osoba oprávněná toto dovolání podat. Výzvu soud prvního stupně opakoval usnesením ze dne 21. 1. 2014. Z přípisu Ministerstva vnitra ze dne 10. 2. 2014 se podává, že žalobkyně neposkytla Ministerstvu vnitra dokumentaci svědčící o jejím majetkovém vypořádání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 7. 2014 opakoval výzvu ze dne 1. 10. 2013, kterou adresoval PhDr. H. P. PhDr. H. P. na výzvu reagovala podáním ze dne 3. 1. 2015, v němž odkázala na své podání ze dne 30. 6. 2013 o zániku žalobkyně. Z daného podání ovšem neplyne, zda došlo také ke zrušení žalobkyně. Soud prvního stupně tudíž výzvu opakoval v usnesení ze dne 15. 1. 2015. Na tuto výzvu již PhDr. H. P. nereagovala.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dovolání dle ustanovení §243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Z dovolání není zřejmé, zda v době podání dovolání žalobkyně měla statutární orgán. Žalobkyně i osoba, jež dovolání podala, byla soudem prvního stupně opakovaně vyzývána o sdělení, zda statutární orgán v této době existoval, což bylo nezbytné pro posouzení, zda osoba, jež dovolání podala, byla osobou k tomu oprávněnou. Přes opakované výzvy však tato skutečnost v řízení nebyla zjištěna. Jelikož není zřejmé, z jakého titulu osoba, jež dovolání podala, dovozuje své oprávnění za žalobkyni v řízení jednat, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání bylo podáno někým, kdo k tomu nebyl oprávněn. Z toho důvodu dovolání odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. 8. 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu