ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1333.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1333/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci žalobce P. R., proti žalovaným 1) M. Š. a 2) V. Š. , o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 34/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. září 2014, č. j. 1 Co 220/2014-78, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. července 2014, č. j. 24 C 34/2013-67, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobce žije sám, pobírá invalidní důchod ve výši 6.583,- Kč měsíčně a příspěvek na bydlení 2.828,- Kč. Měsíčně za nájemné a místní poplatky vydává částku 6.200,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že poměry žalobce by sice odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků, ale podaná žaloba, stejně jako podané dovolání, je svévolným a šikanózním uplatňováním práva, takže není naplněna jedna ze dvou kumulativně vyžadovaných zákonných podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
Vrchní soud v Olomouci (dále též „odvolací soud“, případně „soud druhého stupně“) usnesením ze dne 11. září 2014, č. j. 1 Co 220/2014-78, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Žalobce podal dne 29. září 2014 proti uvedenému usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně, dovolání. Při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem, a ani případně nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání. Žalobce byl pak usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. března 2015, č.j. 24 C 34/2013-112, vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal ve lhůtě do 15-ti dnů od doručení řádné dovolání. Žalobce uvedený nedostatek dovolání ve stanovené lhůtě neodstranil a místo toho podáními ze dne 16. března 2015 znovu žádal Krajský soud o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a dále pak argumentoval, proč v dovolacím řízení nemusí být zastoupen advokátem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ve smyslu §10a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn.29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí krajského soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatel uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. září 2014, č. j. 1 Co 220/2014-78, zřejmě bezúspěšné právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy se žalobce domáhá ochrany osobnosti za zásah do svých osobnostních práv proti žalovaným způsobený tím, že ho v diskusním příspěvku na internetu označili za „podvodníka a zloděje“, přičemž se však žalobce (před tím) dopustil vůči žalovaným trestného činu zpronevěry. Žalobce totiž přijal od žalovaných zálohu na provedení prací ve výši 28.000,- Kč, objednávku však nerealizoval, avšak převzaté peníze zálohy žalovaným přes urgence nevrátil. Za toto jednání byl žalobce odsouzen za uvedený trestný čin, přičemž mu byla v trestním řízení uložena mimo jiné povinnost nahradit poškozeným škodu. Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci jako šikanózní a tím i zřejmě bezúspěšný výkon práva, když žaloba směřuje vůči žalovaným, které žalobce svým činem poškodil. Přitom termíny užité žalovanými, které jsou předmětem daného řízení, nelze pokládat za zásadně neadekvátní žalobcem způsobenému zákonu se příčícímu jednání, kterým byli žalovaní poškozeni. Závěr soudů obou stupňů, že v posuzovaném případě jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, je proto nepochybně správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2015
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu