ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1464.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1464/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D. v právní věci žalobkyně R. H. , zastoupené JUDr. Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu nemajetkové újmy ve výši 166.667,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 63/2013, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2013, č.j. 14 Co 430/2013-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2013, č.j. 14 Co 430/2013-62, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z tam jmenovaných okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka ve svém podání na ustanovení §237 o. s. ř. vůbec neodkazuje a neuvádí ani žádnou z výše uvedených okolností, které by mohly přípustnost založit. Dovolatelka odkazuje na jediný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, který byl citován také v napadeném rozsudku odvolacího soudu. Dovolatelka z rozhodnutí vyvozuje opačné závěry než odvolací soud, aniž by své názory dostatečně zdůvodnila. Není tak naplněna podmínka, kterou stanoví ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tedy že dovolání musí obsahovat vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 a §238 o. s. ř.) ani podmínka stanovená ustanovením §241a odst. 3 o. s. ř., tedy že dovolatel musí vymezit důvod dovolání tak, že uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2015
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu