ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.1585.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 1585/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobkyně H. B. , zastoupené Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké náměstí 42, proti žalovaným 1) Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 2) B. S. , a 3) J. S. , oběma zastoupeným JUDr. Luďkem Zakopalem, advokátem se sídlem v Bruntále, Krnovská 1397/47, o neplatnost smluv, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 5/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2014, č. j. 57 Co 973/2013-239, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) proti v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále již „odvolací soud“) trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolání neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hlediska považuje za splněné.
Jak se podává z obsahu podaného dovolání, dovolatelka prostřednictvím svého advokáta nevymezila žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v §237 o. s. ř.; neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V daném případě dovolatelka v dovolání pouze namítá, že „Napadené rozhodnutí řeší dle názoru dovolatele právní otázku v rozporu s hmotným právem, přičemž tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.“ Dovolatelka však v dovolání již neoznačuje, která rozhodnutí dovolacího soudu a jakou právní otázku rozhodují rozdílně.
V další části svého dovolání dovolatelka vymezuje právní otázky, na níž podle jejího názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, polemizuje s právním názorem odvolacího soudu, poukazuje na závěry v odborné literatuře a cituje rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 2166/10, sp. zn. IV. ÚS 358/98, nebo sp. zn. II. ÚS 252/04; ani z této části dovolání však nevyplývá právně relevantní vymezení předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 1111/2015, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ).
Rovněž z odkazu dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 703/2014, nelze vyvodit zákonem požadované vymezení předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1, věta první, §243f odst. 2 o. s. ř.).
I když v případě odmítnutí odvolání (jako je tomu v tomto případě) nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 o. s. ř.), přesto dovolací soud stručně poznamenává, že stručné vyjádření žalovaných 2) a 3) k podanému dovolání (v němž uvedení žalovaní se ztotožňují s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhují, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl) nebylo možné považovat za účelně vynaložený výdaj jejich advokáta.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu