ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2044.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2044/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Ing. L. M. , právně zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1,196.928,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 45/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2013, č.j. 16 Co 416/2013-75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městskému soudu v Praze ze dne 3. prosince 2013, č.j. 16 Co 416/2013-75, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak.
Odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který nepřiznal žalobci žádnou náhradu škody ani náhradu nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení. Odvolací soud posoudil exekuční řízení jako nepřiměřeně dlouhé, kdy již od roku 2007 neplnilo svůj význam, nicméně neshledal důvody pro přiznání náhrady nemajetkové újmy ani konstatování porušení práva. Při posuzování náhrady škody neshledal odvolací soud příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem exekutora a vznikem škody. Jádrem dovolání je tvrzení žalobce, že exekuční řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, od roku 2006 do roku 2012 byl exekutor úplně nečinný, neprováděl žádné úkony a exekuce tak byla zcela neefektivní.
Nejvyšší soud České republiky konstatuje, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, když soudy obou stupňů se zabývaly otázkou, zda kroky, které činil soudní exekutor v daném řízení, směřovaly k reálnému vymožení práva oprávněného. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4051/2011, vyslovil dovolací soud názor, že bude-li objektivně zjištěna nemajetnost povinného, bude zpravidla přicházet v úvahu zastavení exekuce; je na exekutorovi, aby stav nedobytnosti pohledávky promítl do svého oprávnění exekuci zastavit, nebo aby podal podnět exekučnímu soudu k zastavení exekuce. Přičemž v této souvislosti nelze přehlédnout závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3868/2012, podle kterých nedošlo-li k zastavení exekuce, nezpůsobuje tato okolnost sama o sobě nesprávný úřední postup v situaci, kdy neúčelnost vedené exekuce byla žalobci známa, nezastavení exekuce na tom nemohlo nic změnit, a nemohlo proto ani žalobci způsobit nemajetkovou újmu (v důsledku nezastavení exekuce nedošlo u žalobce k prodloužení období nejistoty stran výsledku exekučního řízení). Ačkoli v odůvodnění odvolacího soudu je konstatováno, že se jedná o nepřiměřeně dlouhé řízení, tak po obsahové stránce je rozhodnutí v souladu se zde uvedenou judikaturou dovolacího soudu, a ten proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Ani další námitky dovolatele spočívající v tom, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, když povinný měl údajně mít nějaký majetek, nemůžou založit přípustnost dovolání, neboť směřují proti skutkovým zjištěním, a nejsou tak způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu