ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2198.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2198/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vlacha ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 323/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2015, č. j. 25 Co 112/2015-121, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 2. 2015, č. j. 15 C 323/2013-100, jímž soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2014, č. j. 25 Co 162/2014-51).
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce žije sám, pobírá invalidní důchod ve výši 6 583 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení 2 828 Kč, vlastní jen obvyklé vybavení domácnosti. Měsíčně za nájemné a místní poplatky vydává částku 6 200 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že poměry žalobce, který je poživatelem invalidního důchodu a sociální dávky ve výši převyšující životní minimum, resp. odpovídající minimální mzdě, nelze považovat za výjimečně nuzné. Není zřejmé, z jakého důvodu se žalobce nesnaží své příjmy zvýšit (I. stupeň invalidity odpovídá snížení pracovních schopností maximálně o 49 %). Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že žalobu je možno ve zcela převažující míře hodnotit jako zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a to již jen z výše žalované částky požadované k odškodnění nemajetkové újmy z žalobcem tvrzených důvodů, kterou soud pokládá (vzhledem k judikatuře v obdobných věcech) za zcela přemrštěnou. Odvolací soud se se závěry soudu prvního stupně ztotožnil, přičemž dále uvedl, že žalobce je schopen v řízení vystupovat, hájit a prosazovat svá stanoviska bez podpory ustanoveného zástupce z řad advokátů.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce blanketením dovoláním ze dne 21. 4. 2015.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 6. 2014, č. j. 30 Cdo 2198/2015-141, dovolatele vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení a zvolil si zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Na výzvu reagoval dovolatel podáním ze dne 5. 6. 2015, v němž vytkl dovolacímu soudu, že jej nepoučil o možnosti požádat přímo Nejvyšší soud o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků. Dále namítal, že určená lhůta 10 dnů by měla končit dnem 14. 6. 2015, přičemž zákonná lhůta 60 dnů končí dnem 21. 6. 2015, neboť napadené rozhodnutí mu bylo doručeno dne 21. 4. 2015. Upozornil dovolací soud, že pokud podá žádost dle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, bude mít tato žádost ve smyslu §241b odst. 3 věta druhá o. s. ř. totožné účinky jako žádost dle §30 a §138 o. s. ř. Dovolatel požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, konkrétně navrhl advokátku JUDr. Blanku Schöblovou, neboť tato advokátka je dostatečně znalá merita věci a je obeznámena se zdravotním stavem dovolatele. Dále dovolatel poukázal na řadu rozhodnutí, jimiž mu bylo v otázce osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v jiných řízeních vyhověno. Rovněž obsáhle citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.
Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241 a §241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
K námitce dovolatele, že výzva dovolacího soudu neobsahovala poučení o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce přímo Nejvyšší soud, dovolací soud uvádí, že z jeho strany nešlo o pochybení. Účelem výše citovaného rozhodnutí sp. zn. 31 NSČR 9/2015 bylo zabránit nekonečnému řetězci opakovaných žádostí o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků. Z toho důvodu dovolací soud sám přezkoumává, zda jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, přičemž při tomto přezkumu vychází z žádosti již učiněné před soudy nižších stupňů a ze skutkových zjištění těchto soudů. Výzvu k ustanovení zástupce zasílá až za situace, kdy dospěje k závěru, že dovolateli právo na ustanovení zástupce nesvědčí (při opačném závěru by zástupce dovolací soud sám ustanovil, a tudíž by výzvu nezasílal). V této výzvě již dovolatele nepoučuje o možnosti požádat o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť toto právo již dovolateli nesvědčí.
V daném případě pak dospěl dovolací soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když dovolatel uplatňuje dovoláním proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2014 zřejmě bezúspěšné právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve věci samé se žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč za průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 C 37/2012 (dále jen „posuzované řízení“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 24. 1. 2012. Žalobu v tomto řízení žalobce podal dne 22. 11. 2013. Posuzované řízení v době zahájení tohoto řízení tudíž nedosahovalo délky dvou let, přičemž se již řízení nacházelo před dovolacím soudem. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že ojedinělý průtah v řízení lze tolerovat, pokud celková délka řízení není nepřiměřená (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1637/2009). Řízení trvající méně než dva roky lze shledat nepřiměřeně dlouhým jen za zcela výjimečných okolností [srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“)]. I kdyby posuzované řízení bylo shledáno nepřiměřeně dlouhým, Nejvyšší soud pro stanovení výše finančního zadostiučinění vychází z částek 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a každý následující rok řízení (srov. Stanovisko). Žalobou požadovaná částka 1 500 000 Kč je tudíž zcela zjevně nepřiměřená. O zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva jde i v případě, kdy výše plnění požadovaného žalobcem neodpovídá skutkovým tvrzením, o které žalobce uplatněné právo opírá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013). Nutno uvést, že obdobně již bylo soudy nižších stupňů postupováno v jiném řízení téhož žalobce, přičemž Ústavní soud shledal ústavní stížnost žalobce zjevně neopodstatněnou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 795/15).
K námitkám dovolatele ohledně procesních lhůt dovolací soud uvádí, že dovolatel mylně zaměňuje mezi zákonnou lhůtou k doplnění dovolání dle §241b odst. 3 o. s. ř. a lhůtou ke splnění povinnosti dle §241 o. s. ř., jež je lhůtou soudcovskou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sen. zn. 29 NSCR 11/2011). Není pak zřejmé, z čeho dovolatel usuzuje, že žádost dle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, má ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. tytéž účinky jako žádost dle §30 o. s. ř., když ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. výslovně odkazuje pouze na žádost dle §30 o. s. ř. Měl-li dovolatel v úmyslu postupovat dle §18 zákona o advokacii, měl tak učinit neprodleně po nabytí právní moci napadeného usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3442/2014).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. 7. 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu