ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2584.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2584/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Vita Bičáka, v právní věci žalobce B. G., zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem, se sídlem v Ostravě, Moravský Ostrava, Čs. Legií 5, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídle v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky ve výši 1.350.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 Nc 3/2011 o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2012, č. j. 57 Co 128/2012-47, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. dubna 2012, č. j. 57 Co 128/2012-47, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2011, č.j. 34 Nc 3/2011- 31, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobce se svým podáním ze dne 25. května 2011 domáhá nároku na odškodné v souvislosti s újmou, která mu měla být způsobena žalovanou tím, že v rejstříku trestů dlouhodobě nebylo vyznačeno zahlazení odsouzení žalobce. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 8. listopadu 2011, č.j. 66 C 34/2011-31, uvedené podání odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odkázal na ustanovení §42 odst. 4, §43 odst. 1 a 2 a §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a dovodil, že přes výzvy soudu žalobce předmětné podání náležitě neopravil, takže (z tohoto důvodu) nelze v řízení pokračovat.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. dubna 2012, č. j. 57 Co 128/2012-47, usnesení soudu prvního stupně jako správné podle ustanovení §219 o.s.ř. potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, neboť žalobce ani po poučení ve smyslu ustanovení§43 o.s.ř. neodstranil vady žaloby, když neuvedl srozumitelná a úplná skutková tvrzení o nesprávném úředním postupu, vzniku škody, příčinné souvislosti a řádně neoznačil žalovanou stranu. Odvolací soud připomněl, že žalobce na výzvu k opravě a doplnění svého (původního) podání uvedl v podání ze dne 13. října 2011, že žalovaná strana je Česká republika – rejstříky trestů, databáze Praha, že požaduje odškodnění ve výši 1.350.000,- Kč z důvodu nesprávných údajů v evidenci rejstříku trestů, neboť měly vliv na to, že byl dlouhodobě nezaměstnán, a tuto částku mohl získat, pokud by údaje byly správné. Žalobce (pak) ani v dovolání řádně neoznačil žalovanou stranu. Současně jsou jeho skutková tvrzení zmatečná, protože není zřejmé, čeho se konkrétně žalobce domáhá, zda náhrady škody z důvodu nesprávného úředního postupu, příp. aby byla protistraně uložena nějaká konkrétní povinnost. Podle odvolacího soudu tak nebyly odstraněny vady tak, aby bylo možno v řízení pokračovat.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal žalobce dne 31. července 2012 včasné dovolání, doplněné podáním soudem ustanoveného zástupce, jehož přípustnost dokládá odkazem na ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. ve znění v době podání dovolání a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. v témže znění s tím, že předmětné řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu, neboť má za to, že jeho podání ve znění podaných doplňků bylo dostatečně určité a projednatelné. Z návrhu se podává, že se žalobce domáhá náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, která mu byla způsobena (právě) nesprávným úředním postupem. Ministerstvo spravedlnosti (přitom) výslovně konstatovalo, že nesprávným úředním postupem při zahlazování zápisů v rejstříku trestů (nečinností státních orgánů po dobu nejméně devíti let) došlo k porušení dovolatelova práva. Podání žalobce bylo dostatečně určité a projednatelné, když byla řádně označena žalovaná strana, uvedena srozumitelná a úplná skutková tvrzení o nesprávném úředním postupu, vzniku škody a příčinné souvislosti a byly rovněž označeny důkazy. Dovolatel soudu současně vytknul, že mu soudy nebylo poskytnuto poučení o možnosti postupu podle §30 o.s.ř. Dovolatel proto žádá, aby dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) za takto nastalé procesní situace přihlédl k ustanovení Čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. 7. 2009 (dále opět jen „o.s.ř.“) .
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlíží ke skutečnosti, že dovolání je v této věci přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Poté usnesení Krajského soudu v Ostravě přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že je nelze posuzovat jako správné, takže dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom nejen vázán rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uvedl, že rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Neoznačí-li žalobce v žalobě důkazy, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.). Nejde o vadu žaloby ve smyslu ustanovení §43 o. s. ř., nepřipojí-li žalobce k žalobě listinné důkazy, jichž se v žalobě dovolává.
Ve svém usnesení ze dne 20.5.2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, Nejvyšší soud mimo jiné též uvedl, že obsahuje-li žaloba určitá, byť z hlediska své projednatelnosti nedostatečná skutková tvrzení, pak výzva formulovaná jen tak, aby žalobce doplnil žalobu tím, že uvede skutková tvrzení, o která opírá svůj nárok, není řádnou výzvou ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř.; neobsahuje totiž řádné poučení žalobce o tom, v čem spočívá vadnost stávajících (v žalobě obsažených) tvrzení.
Konečně v rozsudku ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005, Nejvyšší soud vyložil, že za stát (Českou republiku) vystupuje před soudem jeho organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná. Příslušnou organizační složkou je v první řadě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který vystupuje za stát ve sporech a jiných právních věcech, o nichž to stanoví §2 až 5 zákona č. 201/2002 Sb., nebo ve sporech a jiných právních věcech, v nichž se na tom v souladu se zákonem dohodl s příslušnou organizační složkou státu. Nevystupuje-li za stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, náleží toto oprávnění organizační složce státu, příslušné podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Organizační složky státu nejsou právnickými osobami a tvoří je úřady, instituce a další útvary (z. č. 219/2000 Sb.). Soud je povinen zjistit, která z organizačních složek je příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu, a tuto organizační složku přibrat do řízení (pokud se ho již neúčastní). Rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že s určitou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná za stát vystupovat. Otázka, která organizační složka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace.
Dovolací soud se ztotožňuje s dovolatelem, že jeho podání ve znění pozdějších doplňků obsahovalo (alespoň v minimální míře) dostatečné množství údajů, které svědčily pro závěr jak o žalovaném subjektu, tak i o vlastním předmětu sporu i o vlastním požadovaném přísudku a jeho základu. To se ostatně podává i ze samotného zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Soudy též měly zvážit případný postup podle ustanovení §30 o.s.ř.
Vzhledem k popsaným faktům má proto dovolací soud za to, že dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z uvedených skutečností a zásad zcela důsledně nevychází. Odvolací soud tak nemohl odpovídajícím způsobem posoudit existenci splnění předpokladů a důvodů pro případné odmítnutí zmiňovaného podání žalobce. Nejvyšší soud proto toto rozhodnutí jako nesprávné zrušil. Protože tytéž důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto usnesení a věc byla vrácena posledně zmíněnému soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 věta první o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Současně se připomíná ustanovení §12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu