ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2603.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2603/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce L. D. , zastoupeného JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalovanému M. Z. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 24, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 51/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2014, č. j. 25 Co 338/2014-103, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud Praha-západ (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. května 2014, č. j. 7 C 51/2013-73, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem označeného nemovitého majetku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. listopadu 2014, č. j. 25 Co 338/2014-103, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že o neplatnosti kupní smlouvy (respektive o určení, že je od počátku zrušena kupní smlouva) uzavřené mezi žalobcem a J. T., bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 4 C 349/2008, kdy byla pravomocně žaloba zamítnuta. Jde tedy o věc již pravomocně rozhodnutou (§159a odst. 5 o. s. ř.), takže platnost této smlouvy nemůže být znovu posuzována. Kupní smlouvou ze dne 14. dubna 2008 (uzavřenou mezi žalobcem a J. T.) přešlo platně vlastnické právo k předmětným nemovitostem na J. T., která posléze (kupní smlouva ze dne 9. listopadu 2012) převedla vlastnické právo k témuž nemovitému majetku na žalovaného. V době posledně uvedeného převodu zřejmě fakticky nebylo v právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. září 2012, č. j. 28 EC 281/2010-40, nicméně ani tato skutečnost nemění ničeho na tom, že soud není oprávněn v tomto řízení přezkoumávat řízení vedené před katastrálním úřadem. Odvolací soud v této souvislosti připomenul, že obligační účinky kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a J. T. nastaly již dne 14. dubna 2008, přičemž věcně právní účinky smlouvy jsou řešeny v řízení před katastrálním úřadem; dospěl-li žalobce k závěru, že katastrální úřad postupoval nesprávně, měl se nápravy věci domáhat jiným postupem. Za situace, kdy žádná z oprávněných osob podat námitku relativní neplatnosti ve smyslu §44 odst. 1 ex. ř. nepodala, je třeba na kupní smlouvu ze dne 14. dubna 2008 hledět jako na smlouvu platně uzavřenou, když v tomto řízení soud není oprávněn přezkoumávat postup katastrálního úřadu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. a namítá, že odvolací soud postupoval nesprávně, pokud uzavřel, že platnost předmětné převodní smlouvy nemůže být znovu posuzována. Dovolatel v řízení opakovaně namítal, že v označeném dřívějším řízení se „posuzovalo toliko to, zda k odstoupení od smlouvy došlo ze strany žalobce v souladu se zákonem a se smlouvou a zda tak byla od počátku tato smlouva zrušena. Nic víc. Nikdy nalézací soud nezkoumal, zda je smlouva absolutně neplatná a příp. z jakých konkrétních skutkových či právních důvodů.“ Rovněž otázka rozporu smlouvy s dobrými mravy nebyla v předchozím řízení posuzována, na což dovolatel v řízení také poukazoval. „Současně žalobce zdůrazňuje pro něj naprosto nepochopitelnou záležitost, tj. že ani existence pravomocného usnesení soudu o nařízení předběžného opatření zákazu převodu předmětných nemovitostí nezabránila povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch kupující J. T., navíc v situaci, kdy o tomto vkladovém řízení (v pořadí druhém /první návrh pravomocně zamítnut/) nebyl žalobce jako prodávající vůbec informován.“ Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání písemně nevyjádřil.
Jak se podává z obsahu podaného dovolání, dovolatel prostřednictvím svého advokáta nevymezil žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v §237 o. s. ř.; neuvedl okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Jelikož v daném případě dovolání postrádá obligatorní náležitosti, přičemž tento nedostatek nebyl v průběhu dovolací lhůty odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání žalobce vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolání věcně projednat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu