ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2607.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2607/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Mgr. A. S. , zastoupeného JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, proti žalované Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o vyloučení věcí z exekuce, vedené Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 7 C 19/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. března 2014, č. j. 35 Co 613/2013-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám JUDr. Milana Štětiny na nákladech dovolacího řízení 2178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 18. 6. 2013, č. j. 7 C 19/2013-65 vyloučil z exekuce nařízené svým usnesením ze dne 4. 6. 2010, č. j. 9 EXE 4798/2010-19, nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 4965 pro katastrální území Č. L., u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Česká Lípa, a to objekt bydlení na st. p. 223 – zastavěná plocha a nádvoří, a st. p. 223 – zastavěná plocha a nádvoří (výrok I.). Dále zavázal žalovanou k zaplacení nákladů řízení žalobce ve výši 57.998,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a ve výroku II. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení u okresního soudu. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a to z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. a namítá, že „odvolací soud se „dopustil“ nesprávného právního posouzení věci, přičemž věc rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a zejména pak v rozporu s výslovným zněním zákonného ustanovení“. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že dovolání považuje z nedůvodné, a navrhl, aby je dovolací soud odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Protože dovolatelka přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 nevymezila, tj. neuvedla, od jaké ustálené praxe dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu