ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2633.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2633/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Z. K. , zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem se sídlem v Praze 4, Paprsková 333/16, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu , identifikační číslo osoby 476 09 109, se sídlem v Praze 1, Na Františku 1039/32, zastoupené Mgr. Pavlem Štrbíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Podskalská 295/4, o zaplacení částky 123 231,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 199/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2013, č. j. 23 Co 326/2013-143, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2013, č. j. 23 Co 326/2013-143, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. března 2013, č. j. 15 C 199/2008-122, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu projednání.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 104 892 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé následkem pracovního úrazu, a to za dobu od 1. 12. 1998 do 15. 4. 2002, a dále úroků z prodlení za dobu od 21. 1. 1999 do 14. 12. 2004 ve výši 18 337,66 Kč. Žalobce původně pracoval jako horník u n. p. Rudné doly Jeseník, dne 16. 12. 1989 utrpěl pracovní úraz a ke dni 8. 1. 1998 s ním zaměstnavatel z organizačních důvodů ukončil pracovní poměr výpovědí. Na základě rozhodnutí ministra strojírenství a elektrotechniky ČR ze dne 26. 10. 1990 byla část n. p. Rudné doly Jeseník převedena do nově zřízeného s. p. BSZ Jeseník. Tento nově zřízený státní podnik převzal všechny práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů, jakož i z titulu odpovědnosti za škodu vůči žalobci, kdy ke vzniku odpovědnosti za škodu došlo ještě v době výkonu práce žalobce u RD Jeseník. BSZ Jeseník, s. p. vyplácel ztrátu na výdělku žalobci až do svého zániku k datu 22. 11. 1993, kdy byl zrušen bez likvidace rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 27. 9. 1993, když rozhodnutím ministra ze dne 10. 6. 1993 byl vložen majetek BSZ Jeseník, s. p., do Fondu národního majetku, a tento pak uvedený majetek prodal kupní smlouvou společnosti BSZ Jeseník, s. r. o. Společnost BSZ Jeseník, s. r. o., se k datu 1. 3. 2000 transformovala na BSZ Jeseník, a. s. a na její majetek byl dne 18. 8. 2001 prohlášen konkurz. Žalobci nebyla přitom vyplacena ztráta na výdělku za dobu 1. 12. 1998 do 15. 4. 2002, když společnosti DIAMO na základě zvláštního zákona č. 154/2002 Sb. byla uložena povinnost vyplácet poškozeným náhrady až s účinností od 16. 4. 2002. Žalobce spatřoval nesprávný úřední postup žalované v tom, že zrušení s. p. BSZ Jeseník bez likvidace, bylo v rozporu s tehdy platným ustanovením §251 zákoníku práce, když neurčil zaměstnavatele, který by byl povinen uspokojovat nároky zaměstnanců zrušeného státního podniku.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 6. 3. 2013, č. j. 15 C 199/2008-122, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku ve výši 123 231,66 Kč a dále rozhodl, že o povinnosti žalované zaplatit státu plnou výši nákladů řízení za ustanoveného zástupce žalobce bude rozhodnuto samostatným usnesením.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2013, č. j. 23 Co 326/2013-143, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně a uvedl, že nesprávný úřední postup Ministerstva průmyslu a obchodu, který nerespektoval postup podle ustanovení §251 zákoníku práce v rozhodném období, je v příčinné souvislosti se škodou vzniklou žalobci, když odpovědnost státu podle ustanovení §18 odst. 2 zák. č. 58/1969 Sb. je konstruována jako odpovědnost objektivní a k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele nedošlo. Dále odvolací soud uvedl, že nezastává judikaturní názor Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3751/2010 ze dne 20. 12. 2011, že v případě opominutí subjektu odpovědného k náhradě škody podle §251 zákoníku práce ve znění účinném do 28. 5. 1992, mohlo dojít k převodu veškerého majetku bývalého s. p. Jeseník na nově vzniklý subjekt v rámci privatizace BSZ Jeseník, s. r. o., a pokud tato společnost vstoupila do konkurzu, tak bylo nutné s ohledem na Úmluvu mezinárodní organizace práce o odškodňování pracovních úrazů, považovat za odpovědnou k náhradě škody organizační složku státu Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná včasné a řádné dovolání k Nejvyššímu soudu. Ve svém dovolání uvádí, že neporušila žádnou svoji povinnost, neboť zrušení s. p. BSZ Jeseník ke dni 10. 10. 1993 nemělo žádný vliv na existující závazek hradit žalobci náhradu ztráty na výdělku, neboť tento závazek již dříve přešel na SBZ Jeseník, s. r. o., a to prodejem privatizovaného majetku. Dovolatelka má za to, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3751/2010 ze dne 20. 12. 2011, a proto navrhla, aby rozsudky soudu prvního soudu i odvolacího soudu byly zrušeny a věc byla soudu prvního stupně vrácena.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť v dané věci rozhodnul odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3751/2010 ze dne 20. 12. 2011, kdy bylo ve věci dále rozhodováno rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1897/2014 ze dne 16. 4. 2015, se dovolací soud zabýval v obdobné věci otázkou, zda a na koho přešla po skončení pracovního poměru u zaměstnanců státního podniku BSZ Jeseník práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů.
Dovolací soud v tomto rozhodnutí uvedl, že „… z kupní smlouvy o prodeji privatizovaného majetku společnosti BSZ Jeseník spol. s. r. o. dnem 1. 7. 1993 a z toho, že na Fond národního majetku ČR byl - jak vyplývá z rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ČR ze dne 27. 9. 1993 č. 798/1993 a ze stavu zápisu v obchodním rejstříku - převeden veškerý majetek státního podniku BSZ Jeseník, že na Fond národního majetku mohl být (v rámci prováděné privatizace) převeden pouze majetek určený k privatizaci a že došlo ke zrušení státního podniku BSZ Jeseník bez likvidace, což předpokládalo ‚opatření o veškerém majetku a závazcích‘ státního podniku (srov. tehdy platné ustanovení §15 odst. 3 zákona č. 111/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů), je - za daného skutkového stavu věci - odůvodněn závěr, že v roce 1993 byl privatizován veškerý majetek státního podniku BSZ Jeseník jeho prodejem společnosti BSZ Jeseník spol. s r.o. a že tedy na společnost BSZ Jeseník spol. s r.o. také přešla podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnavatele k žalobcům; tato společnost (a její právní nástupce společnost BSZ Jeseník a.s., IČO 25849379) ostatně žalobcům vyplácela náhrady z důvodu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání až do listopadu 1998, když od prosince 1998 byla výplata zastavena ‚z důvodu nedostatku finančních prostředků‘; usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 8. 2001, sp. zn. 13 K 110/99 byl na majetek společnosti BSZ Jeseník a.s. prohlášen konkurs.“
V závěru tohoto rozsudku dovolací soud uvedl, že „…v případě, že zaměstnavatel (jiná povinná osoba) není schopen pro ‚nedostatek finančních prostředků‘ poskytovat náhrady z odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání výše uvedeným zaměstnancům, je třeba z ustanovení §251 věty druhé zákoníku práce (ve znění účinném do dne 28. 5. 1992) dovodit, že tuto povinnost má stát, a to i tehdy, jestliže zaměstnavatel (jiná povinná osoba) dosud nezanikl…má-li stát uspokojovat pracovněprávní nároky ve smyslu ustanovení §251 věty druhé zákoníku práce (ve znění účinném do dne 28. 5. 1992), rozumí se jím Česká republika - Ministerstvo práce a sociálních věcí (srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 69/94, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 2/96 na str. 74).“
V tomto rozsudku, který se týkal obdobných nároků jiných žalobců u stejného zaměstnavatele, dovolací soud dospěl k závěru, že stát neporušil povinnost určit při zrušení BSZ Jeseník s. p. organizaci, která by závazky zrušeného státního podniku vůči žalobcům převzala, neboť závazek původního zaměstnavatele žalobců hradit žalobcům ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti převzal stát, za nějž jedná Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tyto závěry se plně vztahují i na případ dovolatele, v jehož případě bylo doposud jednáno s organizační složkou státu, která k tomu není příslušná (tj. s Ministerstvem obchodu a průmyslu). Příslušnou organizační složku je soud povinen zjistit a jednat s ní, a to dokonce bez ohledu na to, jakou organizační složku označil žalobce v žalobě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 1649/2007, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 7520). Případné chybné určení organizační složky státu žalobcem není ani vadou podání (§43 o. s. ř.) ani nedostatkem podmínky řízení (§104 o. s. ř.), protože občanský soudní řád v §21a odst. 1 kogentně stanoví, kdo vystupuje v řízení za stát, a je povinností soudu, aby tento zákonný příkaz – i bez součinnosti s účastníky řízení – naplnil (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. 30 Cdo 629/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2012, sp. zn. 28 Cdo 2362/2011).
Jestliže odvolací soud ve svém rozsudku uvádí, že nesouhlasí s judikaturním názorem dovolacího soudu vyjádřenému v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3751/2010 ze dne 20. 10. 2011, tak dovolací soud konstatuje, že z daného rozsudku Nejvyššího soudu nevyplývá, byť odvolací soud tvrdí opak, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu státu podle zák. č. 58/1969 Sb. Nedošlo zde k opomenutí ustanovení subjektu odpovědného k náhradě škody podle §251 zák. práce ve znění účinném do 28. 5. 1992, když naopak dovolací soud konstatoval, že pracovněprávní práva a povinnosti přešla na společnost BSZ Jeseník spol. s r.o., a proto je třeba i na případ dovolatele aplikovat závěry výše uvedené.
Protože odvolací soud nevycházel z judikatury Nejvyššího soudu, když soud(y) jednal(y) s nesprávnou organizační složkou státu, bylo na místě, aby dovolací soud postupoval podle §243e odst. 1 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil včetně závislých výroků. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, tak dovolací soud postupoval podle ustanovená §243e o. s. ř. a zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně je ve smyslu §243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. července 2015
JUDr. Lubomír Ptáček
předseda senátu