ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2747.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 2747/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce I. M. , proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Šolou 3, o náhradu škody za nesprávný úřední postup ve výši 60.021.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 149/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. února 2015, č. j. 57 Co 103/2015-358, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 18. prosince 2014, č. j. 84 C 149/2006-345, řízení o (v pořadí druhé) žádosti (žalobce) o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (žalobci) z řad advokátů, doručené soudu dne 26. listopadu 2014, zastavil. Konstatoval, že předchozí obdobná žádost žalobce byla pravomocně zamítnuta (k 29. září 2014), přičemž žalobce podal novou žádost dne 26. listopadu 2014, aniž by tvrdil jakoukoliv změnu poměrů. Předchozí rozhodnutí soudu je tak překážkou pro další řízení o nové žádosti žalobce v předmětné věci.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. února 2015, č. j. 57 Co 103/2015-358, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o překážce věci pravomocně rozsouzené.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal sám žalobce dovolání a současně znovu požádal, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven advokát.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Nejvyšší soud v usnesení (velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) vyložil a odůvodnil právní názor, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále vyložil, že dospěje-li dovolací soud k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§104 odst. 2, §241b odst. 2 o. s. ř.).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný.
Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
Jestliže v posuzované věci žalobce – při neměnnosti svých (majetkových) poměrů – uplatnil u soudu prvního stupně žádost o soudní poplatkovou liberaci a ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti předmětnému rozhodnutí odvolacího soudu – nelze jinak, než uzavřít, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu a kdy žalobce – ač soudem prvního stupně řádně poučen – neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle §241b odst. 2, §243f odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. září 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu