ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2792.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2792/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vlacha v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 355.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 49/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013, č. j. 19 Co 303/2013-55, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2013, č. j. 13 C 49/2012-40, kterým byla zamítnuta žaloba mj. o zaplacení částky 162.900,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, jež měla vzniknout žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod. sp. zn. 27 C 321/2006.
Nejvyšší soud rozhodl podle §243c odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 1. 1. 2013 zák. č. 404/2012 Sb. (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce odmítl jako nepřípustné.
Námitka dovolatele, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť směřuje proti skutkovým zjištěním a není tak způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Námitka dovolatele, že odvolací soud nevzal v úvahu, že se jedná o kompenzační řízení, přípustnost dovolání nezakládá. Rozsudek odvolacího soudu v dané otázce odpovídá Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), pokud odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce byl v posuzovaném řízení neúspěšný, žádná tímto řízením kompenzovatelná újma mu proto nevznikla, a nelze tedy hovořit o řízení kompenzačním.
Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, je nepřiléhavý, neboť v dané věci se řešila otázka možnosti zvýšení odškodnění z důvodu nepřiměřené délky samotného kompenzačního řízení v jeho průběhu, nikoli otázka odškodnění délky kompenzačního řízení samostatně.
Ohledně dalších dovolacích námitek a v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje dovolání zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), když v případě prvém chybí u vymezených dovolacích důvodů vylíčení splnění podmínek přípustnosti dovolání, když z dovolání musí být zřejmé, jak jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu, a u zbylých dvou nároků není dovolání odůvodněno vůbec, přičemž v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu