ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2807.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2807/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce V. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 713.766,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 341/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 62 Co 305/2013-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 5. 2013, č. j. 42 C 341/2010 – 101, jímž byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že o obdobném návrhu žalobce již rozhodl dne 18. 6. 2012, vyzval tudíž žalobce, aby uvedl, jakým způsobem se od této doby změnily jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry. K této výzvě žalobce sdělil, že se jeho situace o mnoho nezměnila, že došlo k navýšení důchodu na částku 9.338,- Kč měsíčně, navýšení nájemného na částku 4.504,- Kč měsíčně a že splácí půjčku měsíčními splátkami ve výši 1.720,- Kč měsíčně. Soud prvního stupně neshledal žalobce ve výjimečné situaci ani neshledal zvlášť výjimečné důvody pro ustanovení zástupce žalobci. Soud také poukázal na skutečnost, že žalobce tvrdí, že došlo ke zvýšení nájemného na částku 4.504,- Kč měsíčně, avšak v prohlášení učiněném v souvislosti s předcházejícím návrhem na osvobození od soudních poplatků uvedl částku 6.062,- Kč měsíčně. Ani jednu z částek žalobce nedoložil. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů.
Odvolací soud se v napadeném usnesení ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, přičemž dále uvedl, že žalobce nedoložil výši svého starobního důchodu a ani řádně nespecifikoval, jaký majetek větší hodnoty vlastní. Žalobce tudíž věrohodným způsobem neprokázal své majetkové poměry tak, aby soudem mohlo být relevantně posouzeno, zda jsou u něj splněny zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žalobce nebyla splněna ani další zákonná podmínka pro ustanovení zástupce, a to potřeba ochrany jeho zájmů, jak odvolací soud uvedl již v rozhodnutí o předcházejícím návrhu žalobce, ač si je odvolací soud vědom skutečnosti, že v dovolacím řízení musí být účastník zastoupen advokátem.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž uvedl, že soud se k jeho návrhu vyjádřil negativně, ač vždy na požadavky soudu okamžitě reagoval a v případě nutnosti dalších doplnění okamžitě toto přislíbil, přičemž soud další doplňující doklady nevyžadoval. Dovolatel dále napadá závěr odvolacího soudu, dle nějž nebyla naplněna podmínka potřeby ochrany jeho zájmů, k čemuž uvádí, že nemá právnické vzdělání, je strojní inženýr ve starobním důchodu a žalobní petit formuloval jeho dřívější právní zástupce. Několik právních úkonů po poradě s profesionálním advokátem nemůže nahradit vysokoškolské studium právnické fakulty. Dovolatel se tudíž necítí na samostatné vystupování před soudem.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel sice není zastoupen advokátem a sám rovněž nemá právnické vzdělání (srov. §241 odst. 1 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97).
Dovolací soud však dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nutno upozornit, že §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (§243b o. s. ř.).
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.: „V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá.“
Dle ustanovení §237 o. s. ř.: „Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“
Dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.: „Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“
Dovolatel v dovolání nikterak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Soudy obou stupňů postavily svá rozhodnutí na závěru, že dovolatel dostatečně neprokázal své majetkové a finanční poměry. Dovolatel k tomuto závěru v dovolání pouze uvedl, že na výzvy soudu vždy okamžitě reagoval, přičemž soud další doplňující doklady nevyžadoval. Z tohoto tvrzení nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, respektive z jakého důvodu dovolání podává. Brojí-li dovolatel také proti druhému závěru odvolacího soudu, že ustanovení zástupce k ochraně zájmů dovolatele není potřeba, pak ani opačný závěr by nemohl přinést pro dovolatele příznivější rozhodnutí, když odvolací soud postavil své rozhodnutí také na závěru, že dovolatel dostatečně neprokázal své majetkové poměry. Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání odmítnout, jak bylo uvedeno výše.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu