ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2820.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2820/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Ing. J. E. , zastoupeného Mgr. Ivem Suchomelem, advokátem se sídlem v Praze 2, 128 00, Ladova 2045/1, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství , Praha 1, 117 05, Těšnov 65/17, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 181/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2014, č. j. 35 Co 95/2014-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. února 2014, č. j. 35 Co 95/2014-32, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. ledna 2014, kterým bylo řízení zastaveno (výrok I. usnesení soudu prvního stupně) a nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení (výrok II. usnesení soudu prvního stupně). Náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla rovněž žádnému z účastníků přiznána.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neodstranil odstranitelný nedostatek podmínky řízení, když nedoložil splnění obligatorní podmínky řízení podle ust. §14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Žalobce ani na výzvu soudu prvního stupně ani v řízení odvolacím nepředložil žádný doklad ohledně skutečnosti, že by u žalované uplatnil konkrétní nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, ale naopak výslovně uvedl, že u žalované nárok nebyl písemně uplatněn. I z obsahu jeho podání je zřejmé, že pokud se žalovaným jednal, pak o nápravě stavu vodovodní a kanalizační přípojky, nikoli o nároku na odškodnění.
Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost shledává v tom, že soud prvního stupně i soud odvolací vyřešily jednu z dotčených právních otázek v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí a obecnými principy posuzování podání.
Konkrétně dovolatel namítá, že soudy nesprávně zhodnotily jeho odpověď na výzvu, v níž uvedl: „ Nárok na odškodné nebyl písemně uplatněn (...) “. Dovolatel uvádí, že tímto mělo být soudu sděleno, že dovolatel nemůže doložit konkrétní dokument, nikoliv to, že by žalobce škodu vůbec neuplatnil. Soudy provedly výklad uvedeného prohlášení v rozporu s obecně uznávanými interpretačními zásadami, zejména se zásadou gramatického výkladu obsahu podání a zásadou per eliminationem, neboť to, že žalobce neuplatnil škodu písemně, neznamená, že ji případně neuplatnil jinak. To ovšem již soudy nezkoumaly. Žalobce se ze své pozice laika snažil výzvě soudu vyhovět ve všech ohledech a vyjádřil se ke každému bodu výzvy soudu tak obšírně, jak byl z této pozice schopen.
Nejvyšší soud České republiky, jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.), při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“
V dané věci může být dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Výše uvedené podmínky přípustnosti dovolání nesplňuje, neboť dovolatel svou námitkou nezpochybňuje řešení otázky, na kterém by napadené rozhodnutí záviselo.
Jediný argument, který je v dovolání obsažen, spočívá na názoru, že soudy interpretovaly dovolatelovo tvrzení v tom smyslu, že dovolatel vyloučil, že by kdy u příslušného orgánu uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy. Napadené rozhodnutí závisí ovšem na skutečnosti, že dovolatel uplatnění nároku k výzvě soudu ani nedoložil, nikoliv na závěru, že dovolatel takové uplatnění i vyloučil. Ani okolnost, kdyby soudy dovolatelovo sdělení interpretovaly ve smyslu, jaký je nabízen v dovolání, by tedy nevedla k jinému výsledku řízení.
Jelikož dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud jej podle §243c odst. 1 o.s. ř. odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu