ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.2968.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2968/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce A. Ž. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 259/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2013, č. j. 68 Co 409/2013 – 76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2013, č. j. 41 C 259/2011 – 67, jímž byl zamítnut návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dle ustanovení §237 o. s. ř. spatřuje ve skutečnosti, že „o otázce přístupu k NS ČR ve sporu proti státu, v I. stupni rozhodují úředníci placení – tudíž korumpovaní – žalovanou procesní stranou (viz. odst. 35, nález ÚS ČR ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10), kteří uvádějí o žalobci nepravdivé údaje (doslova ‘lži’, které plynou právě z podání žalované strany), čímž reavizují svévolné denegatio iustitiae, prodlužují řízení a porušují princip právního státu v aspektu spravedlivého procesu.“ Dovolatel dále odkazuje na rozhodnutí v jiných jím vedených řízeních, v nichž o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce bylo rozhodnuto opačně. Dále odkazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 2. 1975 ve věci Golder proti Spojenému království. Namítá, že úředníci by měli být vyloučení z jakéhokoliv rozhodování ve věcech, kdy je procesní stranou stát, který je zaměstnává. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení společně s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále dovolatel navrhuje, aby dovolací soud stanovil pravidla pro možnost zasahování úředníků do sporů s účastí státu, jakožto procesní stranou.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatel sice není zastoupen advokátem a sám rovněž nemá právnické vzdělání (srovnej §241 odst. 1 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97).
Dovolání však není přípustné, neboť dovolatelem vymezená právní otázka již byla dovolacím soudem vyřešena v rozhodnutí vyneseném v jiném řízení téhož žalobce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3001/2014), přičemž napadené rozhodnutí je v souladu se závěrem uvedeném ve změněném rozhodnutí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu