ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3207.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3207/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Simona, v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 188.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 16/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 72 Co 423/2014-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podanou žalobou se žalobce domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) po žalované zaplacení částky 188.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z této částky od 29. dubna 2013 do zaplacení. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. března 2014, č. j. 11 C 16/2013-45, žalobu zamítl a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně se žalobce odvolal k Městskému soudu v Praze (dále již „odvolací soud“). Odvolací soud rozsudkem ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 72 Co 423/2014-80, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně zamítnutí žaloby co do částky 188.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,05% ročně od 29. dubna 2013 do zaplacení potvrdil a dále jej změnil tak, že konstatoval, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 5/2008 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Odvolací soud dále stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy obou stupňů.
Uvedených částek se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 5/2008.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále již „o. s. ř.“), odmítl.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce nebyl při podání dovolání řádně zastoupen advokátem (§241 o. s. ř.). Soud prvního stupně proto žalobce usnesením ze dne 14. května 2015, č. j. 11 C 16/2013-89, vyzval, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. V přípise ze dne 1. června 2015 (č. l. 90) zvolená advokátka žalobce uvedla, že se s dovoláním podaným samostatně žalobcem ztotožňuje.
Podle §241 o. s. ř. odst. 1 musí být dovolatel až na výjimky uvedené v §241 o. s. ř. zastoupen advokátem. Podle §241a odst. 5 o. s. ř. se nepřihlíží k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v §241. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání . Důvodová zpráva k novele o. s. ř. (k zákonu č. 404/2012 Sb.) k §241a odst. 5 o. s. ř. uvádí: „V ustanovení §241 zůstává zachováno tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele, a to včetně požadavku, že dovolání musí být sepsáno tímto povinným (nuceným) zástupcem. Promítnutí tohoto principu do náležitostí dovolání znamená, že relevantní mohou být jen údaje učiněné povinným (nuceným) zástupcem dovolatele a že tedy nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.“
Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 27. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 5196/2014 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ) vyložil, že z §241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu (obdobně Pavliš, T., Deduch, J.: Ohlédnutí po roce účinnosti nové právní úpravy civilního dovolání, Právní rozhledy 5/2014, s. 153). K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží. Jak vyplývá z výše uvedeného, vzhledem ke změně právní úpravy není již použitelná judikatura, podle které ke splnění podmínky zastoupení advokátem postačuje, aby právní zástupce dovolatele sdělil soudu, že se s podáním zastoupeného účastníka (dovolatele) ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99).
Posuzované dovolání proto nesplňuje podmínku stanovenou v §241b odst. 3 věty první o. s. ř., když ve lhůtě pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného dovolatele ze dne 3. dubna 2015 nelze vzhledem k dikci §241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl, neboť trpí vadami, které nebyly v zákonem stanovené lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( §243f odst. 4 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu