ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.328.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 328/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce Ing. P. B. , zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalovaným 1) MEDIA FLOW, s.r.o. se sídlem v Praze 1, Pařížská 68/9, IČO 26470098, v konkurzu, zastoupenému Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Biskupský Dvůr 2095/8 a 2) EUROPLAKAT spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 678/25, zastoupenému JUDr. Petrem Pýchou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Žatecká 41/4, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 169/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2014, č.j. 1 Co 223/2013 – 215 , takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. prosince 2012, č.j. 37 C 169/2010–158, ve znění usnesení ze dne 19. března 2013, č.j. 37 C 139/2010-199, výrokem I. uložil prvnímu žalovanému zaslat žalobci doporučený dopis obsahující omluvu ve znění: „Vážený pane B., omlouváme se Vám, že jsme bez Vašeho svolení nechali vyhotovit plakáty s Vaším soukromým mobilním telefonním číslem a následně je nechali zveřejnit na billboardech publikovaných v Ústeckém kraji. MEDIA FLOW s.r.o.“ Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které žalobce požaduje po prvním žalovaném, aby bylo v textu omluvy uvedeno: Dále se omlouváme, že jsme na těchto billboardech uveřejnili nepravdivé informace o tom, že Vámi spoluvlastněná společnost První severočeská realitní společnost s.r.o. nakupuje za babku a prodává za ranec a vytvořili jsme zdání, že jejími zákazníky jsou mj. společnost ČEZ. Obě tyto informace se nezakládají na pravdě. MEDIA FLOW s.r.o. Výrokem III. uložil druhému žalovanému zaslat žalobci doporučený dopis obsahující omluvu ve znění: „Vážený pane B., omlouváme se Vám, že jsme bez Vašeho svolení zveřejnili Vaše soukromé mobilní telefonní číslona billboardech publikovaných v Ústeckém kraji. EUROPLAKAT spol. s r.o.“. Výrokem IV. zamítl žalobu v části, ve které žalobce požaduje po prvním žalovaném (správně druhém žalovaném), aby bylo v textu omluvy uvedeno: Dále se omlouváme, že jsme na těchto billboardech uveřejnili nepravdivé informace o tom, že Vámi spoluvlastněná společnost První severočeská realitní společnost s.r.o. nakupuje za babku a prodává za ranec a vytvořili jsme zdání, že jejími zákazníky jsou mj. společnost ČEZ. Obě tyto informace se nezakládají na pravdě. EUROPLAKAT spol. s r.o.“. Výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že první žalovaný zadal vyhotovit plakáty jako reklamu, na níž je vyobrazena podobizna žalobce spolu s jeho soukromým mobilním telefonem, bez jeho souhlasu, spolu s texty: „První severočeská realitní společnosti s.r.o.“, „Nákup za babku, prodej za ranec“; „20 let zkušeností“; „Ing. P. B.“; „Tel. ...“, „Naši spokojení klienti:…“. Zveřejnění plakátů zadal první žalovaný i druhému žalovanému. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalobce je fyzickou osobou, politikem, podnikatelem (spoluvlastníkem společnosti První severočeská realitní společnost s.r.o.). Předmětné plakáty byly podle zjištění před volbami v roce 2009 rozmístěny v Ústeckém kraji i jinde. Bylo prokázáno, že na billboardu je patrna podobizna žalobce, dále text První severočeská realitní společnosti s.r.o., „Nákup za babku, prodej za ranec“, pod podobiznou žalobce pečeť s č. 20 a soukromé telefonní číslo žalobce. Soud dospěl po provedeném řízení k závěru, že samotným zveřejněním podobizny žalobce bez jeho souhlasu k zásahu do osobnostních práv nedošlo, neboť jeho fotografie jako politika se objevovaly v rámci předvolebního boje jako fotografie ostatních politiků, navíc bylo prokázáno, že s jeho souhlasem byla pořízena a umístěna jeho fotografie na webu Severočeského resp. Ústeckého kraje. Naproti tomu u zveřejnění soukromého telefonního čísla žalobce došlo k zásahu do osobnostních práv, neboť se jednalo o jeho soukromé číslo, které si hradí sám. Došlo i k zásahu do jeho soukromí, protože byla tím obtěžována i celá rodina. U dalších údajů uvedených na billboardu nedovodil zásah do osobnostních práv žalobce.
K odvolání žalobce a druhého žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. února 2014, č.j. 1 Co 223/2013 – 215 , výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. ve vztahu k druhému žalovanému tak, že se zamítá žaloba, aby druhý žalovaný zaslal žalobci doporučený dopis obsahující písemnou omluvu ve znění: „Vážený pane B., omlouváme se Vám, že jsme bez Vašeho svolení zveřejnili Vaše soukromé mobilní telefonní číslo na billboardech publikovaných v Ústeckém kraji. EUROPLAKAT spol. s r.o.“, jinak jej ve výrocích II., IV. a ve výroku V. ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným potvrdil. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobcem a druhým žalovaným, výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným.
Odvolací soud neshledal na rozdíl od soudu prvního stupně v postupu druhého žalovaného neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Druhý žalovaný se na výrobě plakátu nepodílel, nemohl ovlivnit jeho obsah a neměl důvod odmítnout jeho uveřejnění a neporušil ani §2 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Ve vztahu k prvnímu žalovanému – přes nesouhlas s některými závěry soudu prvního stupně – neshledal zásah do osobnostních práv žalobce ze strany prvního žalovaného, neboť žalobce jako člen politické strany a tím veřejně činná osoba musí počítat s tím, že v době před volbami může být veřejně kritizován, ironizován, a to případě i prostřednictvím plakátů umístěných na billboardech.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobce dne 31. března 2014 a právní moci nabyl 7. dubna 2014.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 2. června 2014 včasné dovolaní. Rozhodnutí napadá v celého jeho měnícím rozsahu a v rozsahu výroku I., kterým byl potvrzen výrok II., IV. a V. ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. Je přesvědčen, že odvolací soud učinil v řízení odchylná skutková zjištění na rozdíl od soudu prvního stupně, přičemž nezopakoval důkazy, které následně hodnotil odchylně od soudu prvního stupně a to tak, že druhý žalovaný není ve sporu pasivně legitimován a že billboardy souvisí s předvolebním bojem. Dále odvolací soud podle dovolatele nepřihlédl k principu předvídatelnosti rozhodnutí, když dospěl k jinému závěru (ohledně pasivní legitimace druhého žalovaného a tvrzení, že se žalobce neměl v řízení domáhat omluvy za neoprávněné zveřejnění své podobizny), přičemž tento svůj názor před vynesením rozsudku neprezentoval a nedal žalobci možnost se k němu vyjádřit, v důsledku čehož porušil právo na spravedlivý proces. Připomněl, že ke zveřejnění podobizny žalobce ve spojení s jeho soukromým telefonním číslem došlo bez jeho souhlasu. V této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1677/2011 ze dne 26. dubna 2012. Dále druhý žalovaný jako šiřitel této reklamy porušil svoji povinnost stanovenou zákonem o regulaci reklamy, když na výzvu žalobce nesdělil, kdo je zadavatelem této reklamy. Dovolatel se domnívá, že pasivní legitimace druhého žalovaného je dána, když nese odpovědnost za zveřejňování plakátů a nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že bylo v řízení prokázáno, že šlo o politický boj. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobce ve svém relativně obsáhlém dovolání však ve skutečnosti neuvádí a neoznačuje, že by některá z těchto okolností byla naplněna. Podle dikce ustanovení §237 o.s.ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Dovolací soud dále připomíná, že ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám však obsah podaného dovolání, nadto nepřípustně akcentující ve značné míře otázku skutkových zjištění, nevyhovuje. Dovolatel sice zmiňuje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 1677/2011, avšak již neuvádí, v čem by napadený rozsudek měl být s tímto rozhodnutím v případné kolizi. Kromě toho má dovolací soud za to, že právní úvahy odvolacího soudu odpovídají jak příslušným skutkovým zjištěním, stejně jako právní úpravě ochrany osobnosti a judikatuře Nevyššího soudu.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu