ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3297.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3297/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. B. , zastoupeného JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem v Ratboři, Sedlovská 51 , proti povinné P. H. , zastoupené Mgr. Janem Hrudkou, advokátem se sídlem v Kladně, náměstí starosty Pavla 5, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 E 58/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2012, č. j. 25 Co 311/2012-166, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 28. 3. 2012, č. j. 14 E 58/2009-143, zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí a povinné uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení 5 160,- Kč. Výkon rozhodnutí byl nařízen usnesením téhož soudu ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze (čl. 76 a 106 spisu), kterým bylo oprávněnému povoleno, aby na náklad povinné sám provedl nebo si dal provést tyto práce: zbudovat plot z cihel do výše 190 cm nad úrovní terénu na hranici mezi parcelami parc. č. st. 47 a parc. č. st. 46 v obci T., blíže popsanými ve výroku usnesení, jež je specifikována a vyznačena na vytyčovacím náčrtu pro vytyčení hranice mezi pozemky parc. č. st. 46 a parc. č. st. 47 ze dne 23. 6. 1999 vytyčovacími body 23, 25, 26, 27 a 28 a v terénu umístěnými hraničními znaky, který vyhotovil Ing. M. K. dle znaleckého posudku z oboru geodesie a kartografie dne 27. 2. 1999 ve věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 C 1057/1996. Povinná se domáhala zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že v nedobrovolné dražbě pozbyla vlastnictví k pozemku, na němž má být zbudována zeď, a proto se stal exekuční titul nevykonatelným a nepřípustným.
Okresní soud uzavřel, že ve výkonu rozhodnutí se jedná o provedení práce, kterou nemusí povinná provádět sama, může ji nechat provést někým jiným nebo si ji může provést oprávněný sám nebo prostřednictvím jiné osoby. Povinnost vybudovat zeď není vázána na vlastnictví pozemku, který má být oplocen. Pozbytí vlastnictví k pozemku není proto důvodem pro pozbytí účinnosti exekučního titulu nebo pro který by nebylo možné rozhodnutí vykonat. Důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm b) ani h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), tedy není dán.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že v souzené věci je třeba postupovat podle §337g odst. 2 o. s. ř., kdy zátěž na nemovitosti má osobní charakter, ale podle exekučního titulu souvisí s vlastnickým právem k pozemku povinné. Pokud oprávněný ani nikdo další z účastníků řízení, v němž byla vydána dražební vyhláška, tuto zátěž z exekučního titulu nepřihlásil, pak tato zátěž pozemku, jenž byl v době vydání exekučního titulu ve vlastnictví povinné, bude trvat až do dne právní moci rozvrhového usnesení. V řízení o vydání rozvrhového usnesení může vydražitel pozemku toto právo akceptovat a vstoupit tak do povinnosti povinné, jako bývalé vlastnice téhož pozemku. Proto je v současné době návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí předčasný, úspěšný může být až podle výsledku rozvrhového řízení poté, co rozvrhové usnesení nabude právní moci. V dalším odkázal na důvody, o něž opřel své rozhodnutí soud prvního stupně.
Usnesení krajského soudu napadla povinná prostřednictvím svého právního zástupce blanketním dovoláním (čl. 169 spisu). K následné výzvě soudu učinil právní zástupce doplňující podání ze dne 5. 6. 2013 (čl. 191 spisu), v němž však napadené rozhodnutí odvolacího soudu označil odlišně - jiným číslem jednacím i datem. Soud hodnotil doplňující podání právního zástupce povinné podle jeho obsahu a v kontextu celého spisového materiálu (srov. přípis na čl. 151, 161). Dovolatelka se nijak nezabývala otázkou přípustnosti dovolání, pouze namítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012), a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vadu řízení spatřuje „v absenci odůvodnění rozhodnutí 1. i 2. stupně“ a nesprávné právní posouzení v závěru soudu, „…že lze povinné uložit povinnost oplotit pozemek, k němuž v mezidobí ztratila vlastnické právo.“ Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz část první, článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a část první, článek II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.), ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatelka konkrétní skutečnosti ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, netvrdí a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k tomuto závěru dospět nelze.
Dovolatelka namítá, že jí nelze uložit povinnost oplotit pozemek, k němuž v mezidobí ztratila vlastnické právo. Na tomto závěru však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Ten totiž v souvislosti s vydražením pozemku, na jehož hranici má být plot zbudován, uzavřel, že povinnost povinné, resp. zátěž z exekučního titulu, jež posuzuje podle §337h o. s. ř., trvá jen do právní moci rozvrhového usnesení, popřípadě může přejít na vydražitele, pokud vydražitel vstoupí do povinnosti povinné.
K namítané vadě řízení dovolací soud přihlédnout nemohl, jelikož ta je napadnutelná jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý (o případ, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/ se zde nejedná).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Miroslavy Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu