ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3305.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3305/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné PKS stavby a. s., se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Brněnská 126/38, identifikační číslo osoby 46980059, zastoupené Mgr. Petrem Šírem, advokátem se sídlem v Kadově č. p. 49, proti povinnému Ing. J. K., CSc., od 24. 3. 2009 v konkursu, zastoupenému Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Bělehradská 572/63, pro 1.481.933,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 11319/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 16 Co 481/2010-311, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 16 Co 481/2010-349, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2014, č. j. 16 Co 481/2010-311, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 16 Co 481/2010-349, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 9. 6. 2010, č. j. 25 Nc 11319/2002-131, zastavil co do částky 280.212,20 Kč na příslušenství a co do částky 916.889,10 Kč na jistině exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 1. 11. 2002, č. j. 25 Nc 11319/2002-5, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2003, č. j. 62 Co 257/2003-42 (výrok I.). Současně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nad celkovou částku 1.197.101,30 Kč (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že se návrh na zastavení exekuce pro částku 1.197.101,30 Kč zamítá. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozhodnutí (usnesení z 1. 3. 2011, č. j. 16 Co 481/2010-183) zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2013, č. j. 20 Cdo 2068/2012-273. Učinil tak pro nedostatečně zjištěný skutkový základ, z něhož odvolací soud vycházel. Konstatoval, že je předčasný závěr odvolacího soudu, že započítávané pohledávky se setkaly nejdříve v srpnu 2007, kdy již pohledávky povinného z bezdůvodného obohacení byly zjevně promlčeny. Nejvyšší soud se námitkou nejasnosti výběru rozhodců nezabýval, neboť byla uplatněna jako nepřípustná novota až v dovolacím řízení. Navíc se dovolatelem zmiňovaná judikatura týkala otázky určení rozhodce ad hoc odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona.
Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že povinnému se nepodařilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení prokázat, že by kompenzační projev vůle - dopis ze dne 4. 11. 1999 zaslal resp. doručil oprávněnému. Pouhá kopie podacího lístku (originál již nemá k dispozici a pro uplynutí skartačních lhůt odeslání ani nelze ověřit u České pošty) účinné vznesení námitky započtení již v roce 1999 bez dalšího neprokazuje, doručení úkonu směřujícího k započtení není prokázáno ani nepřímými důkazy, naopak toto tvrzení povinného je v rozporu s jeho dalším chováním, zejména s podáním žaloby v roce 2007 u Krajského soudu v Brně, jíž se povinný domáhal po oprávněném zaplacení částek, o kterých tvrdí, že zanikly započtením. Za této situace je jeho tvrzení o odeslání dopisu ze dne 4. 11. 1999 oprávněnému nevěrohodné. Proto odvolací soud setrval na závěru, že i pokud by povinným tvrzená pohledávka existovala, setkaly se obě pohledávky nejdříve v srpnu 2007. V té době však pohledávka povinného již byla promlčena a nebyla způsobilá k započtení (soud se z důvodu procesní ekonomie nezabýval otázkou, zda pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení skutečně vznikla). K zániku pohledávky oprávněného v důsledku započtení tedy nedošlo a není dán důvod pro zastavení exekuce. Závěrem odvolací soud připomněl, že rozhodnutí, z nichž vycházel povinný stran tvrzení o neplatnosti rozhodčího nálezu, se týkají rozhodčích doložek sjednaných ve spotřebitelských smlouvách, nikoliv mezi podnikateli.
Povinný prostřednictvím svého právního zástupce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (přitom odkazuje na usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, a neexistentní usnesení ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2008), podle níž je soud povinen i bez návrhu zastavit výkon rozhodnutí (exekuci), je-li provedení výkonu rozhodnutí nepřípustné, zejména pro nedostatek pravomoci orgánu, který vydal exekuční titul. Namítá, že nebyla-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem, a to bez zřetele k tomu, zda povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy namítl či nikoli. Odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou, že v době podání žaloby k rozhodčímu soudu rozhodčí smlouva (doložka) neexistovala. Byla sjednána dohodou o narovnání ze dne 18. 5. 2001 ve znění dodatku č. 1 ze dne 1. 11. 2001, oprávněný však od ní dopisem ze dne 14. 1. 2002 odstoupil. Doložka přitom nepatřila mezi ujednání, která dle vůle stran zůstala v platnosti i po odstoupení. Tuto skutečnost měl odvolací soud zkoumat i bez námitek dovolatele. V souladu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1624/12 ze dne 27. 9. 2012 se měl odvolací soud zabývat i nesprávným ustanovením rozhodců, neboť za dovolatele - v rozporu s rozhodčí doložkou - určil rozhodce rozhodčí soud. Dále vytýká, že mu soud neuvěřil, že zápočet učinil dopisem ze dne 4. 11. 1999. Odvolací soud nezjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a učinil předčasné závěry. Pohledávka dovolatele na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 673 579,20 Kč (a taktéž na 400 000,- Kč) se stala splatnou nejpozději 30. 1. 1998, dovolatel tedy mohl provést zápočet dle dopisu ze dne 4. 11. 1999, ze dne 14. 8. 2007 či kdykoli později. Nemůže tedy být relevantní námitka promlčení pohledávky dovolatele, neboť pohledávky by se i později učiněným zápočtem setkaly k 1. 4. 1999 (datum splatnosti pozdější z pohledávek). I právo na uplatnění pohledávky dovolatel vykonal včas. Jeho chaotické chování od prvního zápočtu v roce 1999 nemůže být vnímáno jako argument svědčící proti němu. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že exekuce se do částky 1 197 101,30 Kč zastavuje, nebo napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dospěl k závěru, že dovolání - neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – je přípustné a je i důvodné. Dovolatel totiž vytýká, že odvolací soud se nezabýval námitkou nicotnosti rozhodčího nálezu v souvislosti s tvrzením, že rozhodci Rozhodčího soudu při Hospodářské a agrární komoře ČR byli ustanoveni v rozporu s rozhodčí doložkou. Současně též prosazuje, že odvolací soud měl zastavit exekuci pro nedostatek pravomoci orgánu, který vydal exekuční titul, již proto, že v době podání žaloby k rozhodčímu soudu rozhodčí smlouva (doložka) neexistovala z důvodu odstoupení. Ačkoli dovolatel tyto námitky vznesl již v odvolacím řízení (viz protokol o jednání na č. l. 309 spisu), odvolací soud se jimi nezabýval. Jeho právní posouzení je tak neúplné, a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení, aniž se z důvodu procesní ekonomie zabýval dalšími námitkami dovolatele, jež směřovaly proti správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu (zjištění o nedoručení dopisu ze dne 4. 11. 1999 oprávněnému resp. o neučinění tohoto kompenzačního projevu vůle).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu