ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3385.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3385/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce T. P., zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 76.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 53/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, č. j. 55 Co 69/2014 - 74, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil ve věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2013, č. j. 17 C 53/2012 – 41, který byl doplněn doplňujícím rozsudkem ze dne 10. 12. 2013, č. j. 17 C 53/2012 - 57. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 6.534,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolání podle §237 o. s. ř. může být mj. přípustné, „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ (tedy odlišně od dosavadní praxe dovolacího soudu, nikoli jinak než jak ji vyřešil odvolací soud).
Z dovolání je zřejmé, že dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud upustil od své dosavadní soudní praxe, podle které: „[s]tanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího, a proto obecný nesouhlas s přiznanou formou či výší zadostiučinění přípustnost dovolání nezakládá. Dovolací soud při přezkumu zvolené formy a výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž zvolenou formou a případně výší zadostiučinění se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená.“ (cit. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2852/2013, dostupné na www.nsoud.cz). Namítá, že tímto postupem Nejvyšší soud byť nepřímo „označuje právo na informace za právo, jehož porušením může dojít toliko k nepatrné újmě v žalobcově právní sféře“, přičemž nebere v úvahu, že právo na informace je právem základním, zakotveným v čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Tato argumentace žalobce nepřiměla Nejvyšší soud, aby se od své dosavadní konstantní judikatury odchýlil, když ani v této věci pouhý nesouhlas dovolatele s přiznanou formou zadostiučinění, která obecně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nemůže přípustnost dovolání založit (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2852/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 1216/2014), a proto Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce jako nepřípustné (§237 o. s. ř. ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že porušení práva na svobodný přístup k informacím nebylo předmětem tohoto řízení, když daný nárok žalobce do doby, než nastaly účinky koncentrace řízení, neuplatnil. Jde přitom o zřetelně jiné právo, než je právo na projednání věci v přiměřené lhůtě.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu