ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3603.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3603/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce R. E. , zastoupeného Mgr. Martinem Knobem, advokátem se sídlem v Jičíně, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 310/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2013, č. j. 17 Co 48/2013-58, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze, jakožto soud odvolací, rozsudkem ze dne 8. 8. 2013, č. j. 17 Co 48/2013-58, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2012, č. j. 23 C 310/2010-41, kterým byla zamítnuta žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Ve věci se žalobce domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, jež měla žalobci, toho času nacházejícímu se ve výkonu trestu odnětí svobody, vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánu Vězeňské služby České republiky (dále jen jako „Vězeňská služba“). Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že mu dne 4. 8. 2010 ze zásilky, kterou žalobci zaslal jeho otec, nebyly vydány kopie čtyř zápisů o prověrce provedené státním zástupcem ve Věznici Valdice. Současně se žalobce domáhal též vydání těchto listin.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 10. 2012 byla žaloba o vydání listin, kopií čtyř zápisů o prověrce ve Věznici Valdice, vyloučena k samostatnému řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce dopisem ze dne 8. 9. 2010 uplatnil nárok u žalované a žalovaná jej stanoviskem ze dne 9. 11. 2010 odmítla. Dopisem Vězeňské služby ze dne 3. 9. 2010 bylo žalobci sděleno, že dne 4. 8. 2010 byla do věznice doručena zásilka, na níž je jako odesílatel uveden žalobcův otec a obsahem které byly mimo jiné čtyři zápisy o pravidelné prověrce výkonu trestu v průběhu roku 2006, kterou ve Věznici Valdice prováděl JUDr. R. Ř. Po prověrce nebyly tyto zápisy žalobci vydány, o čemž byl dne 6. 8. 2010 pořízen úřední záznam. Ze zápisů o prověrce ze dne 20. 4. 2006, 28. 6. 2006, 24. 7. 2006 a 26. 10. 2006 soud zjistil, že tyto listiny obsahují jména, příjmení a evidenční čísla odsouzených vykonávajících trest ve Věznici Valdice, přičemž žalobce v těchto zápisech evidován není.
Odvolací soud k odvolání žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dle závěru odvolacího soudu si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc též správně posoudil po stránce právní. Bez pochybení byl shledán závěr, že se podle §17 odst. 1 a §24 odst. 1 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále též jako „ZVT“), a §24 odst. 8 a §29 odst. 1 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve věci jednalo o přijetí balíčku, nikoliv tedy o korespondenci. Odvolací soud se tak rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Balíček představuje určitý nadstandard v podobě potravin a jiných osobních věcí, které v podstatě mají povahu dárku u příležitosti výjimečných událostí, jako jsou narozeniny nebo vánoční svátky. Kontrola balíčků ze strany Vězeňské služby je nezbytným prostředkem k zabránění tomu, aby se do věznice dostávaly nežádoucí věci, které jsou v rozporu s účelem výkonu trestu odnětí svobody nebo které představují bezpečnostní riziko, zejména pro život a zdraví samotného odsouzeného či jiných osob. O nepředání části balíčku se vyhotoví písemný záznam, ve kterém se uvede důvod nepředání, a s obsahem se odsouzený seznámí oproti podpisu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu, jehož přípustnost shledává v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Touto otázkou je, zda se jedná ze strany Vězeňské služby o nesprávný úřední postup dle §13 zákona č. 82/1998 Sb., pokud byl Vězeňskou službou zadržen a odesílateli nebyl zaslán zpět balíček, na který odsouzenému nevznikl nárok dle §24 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Uvedenou otázkou se odvolací soud nezabýval, a napadené rozhodnutí dovolatel považuje v tomto směru za nepřezkoumatelné. Dovolatel namítl též vadu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky, jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.), při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Důvody dovolaní dovolatel vymezil pouze tím způsobem, že ocitoval ustanovení §24 odst. 2 ZVT a namítl, že se odvolací soud nastíněnou právní otázkou vůbec nezabýval, z čehož má plynout též nepřezkoumatelnost rozhodnutí.
Dovolání není přípustné, neboť v něm není formulována žádná právní otázka, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečným způsobem osvětleno, z jakých důvodů soudy neshledávají nesprávný úřední postup v tom, že Vězeňská služba dovolateli nevydala některé z věcí obsažených v balíčku. Zákonná úprava nezakládá sebemenší příčiny k výkladovým problémům, kdy z §24 odst. 2 ZVT plyne, že se věci, na jejichž přijetí nevzniklo odsouzenému právo, odsouzenému nepředají. Sama skutečnost, že dovolatel neměl na přijetí těchto věcí právo, nebyla v dovolání zpochybněna. Směřují-li dovolatelovy námitky tím směrem, že soudy měly mít za nesprávný postup Vězeňské služby spočívající v tom, že věci obsažené v balíčku, na jejichž přijetí nevzniklo odsouzenému právo, nebyly odeslány zpět odesílateli, tato námitka nemůže přípustnost dovolání založit. Jak bez pochybností vyplývá ze žaloby ze dne 18. 11. 2010, zejména z čl. III (nadepsaného „popis nesprávného úředního postupu“), domáhal se dovolatel v řízení náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Vězeňské služby, jenž se měl projevit nevydáním kopií zápisů o pravidelné prověrce výkonu trestu v průběhu roku 2006 ve Věznici Valdice. K rozšíření skutkových tvrzení ve smyslu, že nesprávný úřední postup dovolateli působící nemajetkovou újmu spočívá též ve způsobu, jakým bylo později naloženo s kopiemi zápisů, došlo až v podaném odvolání. Odvolací soud k takto nově uplatněným tvrzením nepřihlížel, neboť, jak bylo výslovně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, se jedná o tvrzení v systému neúplné apelace nepřípustné.
Z toho plyne, že odvolací soud se zabýval předloženou otázkou ve zcela dostatečné míře, a napadené rozhodnutí tedy nemohlo být shledáno nepřezkoumatelným. Jelikož ani dovolatelem namítaná vada řízení nepředstavuje zákonný dovolací důvod, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), a jiné důvody dovolání vymezeny nebyly, odmítl dovolací soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu