ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3642.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3642/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněného J. P., zastoupeného JUD. Petrem Zikmundem, advokátem se sídlem v Mělníku, Macharova 376, proti povinnému R. O. , zastoupenému JUDr. Vlastimilou Kaufmanovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod sokolovnou 692/11, pro 483.792,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 18EXE 9999/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 22. května 2013, č. j. 10Co 377/2012-120, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 25. listopadu 2011, č. j. 18EXE 9999/2011-19, jímž okresní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Tomáše Vránu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 o. s. ř. s odůvodněním, že „odvolací soud odchýlil od ustálené praxe. Rozhodnutí závisí na otázce procesního práva i hmotného práva a spočívá na nesprávném právním posouzení věci,“ jež dovolatel spatřuje v tom, že „neexistuje pravomocný exekuční titul, na základě kterého byla exekuce nařízena.“ Dále pak povinný podrobně rozvádí, že exekuční titul (rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem z 15. června 2011, č. j. 19 Cm 54/2011-226) mu nebyl doručen do vlastních rukou a že podpis na doručence není jeho vlastní.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a části první, článku II, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna do 31. prosince 2013 a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V usnesení z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, Nejvyšší soud uzavřel, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje .
Povinný však v dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013, konkrétně, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a „od které ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a to ani specifikací spisové značky určitého rozhodnutí Nejvyššího soudu, představujícího jeho „ustálenou rozhodovací praxi“, či uvedením pořadového čísla, pod nímž byl určitý judikát publikován ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ani jakýmkoli způsobem jiným.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2015
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu