ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.3644.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3644/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 160.800,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 295/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2014, č. j. 16 Co 262/2013 - 50, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2012, č. j. 18 C 295/2011 – 28, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy v částce 160.899,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nemajetková újma měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého kompenzačního řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
V otázce posouzení přiměřenosti délky řízení za použití kritérií uvedených v §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 58/2011; rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na www.nsoud.cz), a to včetně toho, že nelze obecně stanovit, v jaké době má určité řízení proběhnout. To se týká i řízení, v němž se žalobce domáhá odškodnění nemajetkové újmy za tvrzenou nepřiměřenou délku řízení jiného.
Námitka dovolatele, že je nutno poskytnout zadostiučinění v rozsahu, jaký by považoval za dostatečný Evropský soud pro lidská práva, přípustnost dovolání založit nemůže, když odvolací soud se otázkou formy a výše zadostiučinění vůbec nezabýval. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, a nemůže proto založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
Námitka dovolatele, že v případě nižšího významu předmětu řízení pro poškozeného tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovanou a soudní aktivismus v tomto směru je porušením práva na rovnost zbraní, se týká otázky, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí, když žalovaná v řízení tvrdila, že řízení má pro žalobce nižší význam. Navržení důkazů k prokázání této skutečnosti ze strany žalované nebylo třeba, neboť skutečnosti, ze kterých odvolací soud při posouzení významu předmětu řízení vycházel, byly soudu známy z jeho úřední činnosti.
Žalobce se dovolává i do rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení. V tomto rozsahu však dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze v daném rozsahu pro vady dovolání pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2015
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu