ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.39.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 39/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci navrhovatele L. N. , zastoupeného JUDr. Naděždou Kubíčkovou, advokátkou se sídlem v Otrokovicích, Objízdná 1628, o ustanovení zástupce z řad advokátů před zahájením řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 Nc 1904/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2014, č. j. 16 Co 342/2014-15, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání navrhovatele (dále již „dovolatel“) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 25. srpna 2014, č. j. 16 Co 342/2014-15, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým nebylo dovolateli přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolatelem zamýšlené řízení (o náhradu škody, nemajetkové újmy a ochrany osobnosti vůči označeným zaměstnancům Ministerstva vnitra České republiky), je třeba podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout, neboť dovolatel v dovolání nevymezil dovolací důvod způsobem stanoveným v §241a odst. 1 ve vazbě na §237 o. s. ř., takže pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je podle §237 dány pouze tehdy, pokud se odvolací soud 1. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2. která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4. má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, dovolatel přípustnost dovolání „spatřuje ve vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud spolehlivě vyřešena, a to otázky, kdy navrhovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z důvodu majetkových a výdělkových, ale není mu umožněn přístup k soudní ochraně pro zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, přičemž důvod zřejmého bezúspěšného uplatňování práva obecné soudy posoudily odlišně. Soud I. stupně jako nereálný postup a odvolací soud z důvodu nedostatku pasivní legitimace.“ Dovolatel ovšem pomíjí, že přípustnost dovolání nezakládá případné odlišné řešení příslušné právní otázky odvolacím soudem oproti soudu prvního stupně (které navíc nemělo vliv na konečné rozhodnutím odvolacím soudem), nýbrž naplnění jedné ze čtyř variant předvídaných v již shora cit. §237 o. s. ř., a to při splnění zákonem stanovených náležitostí dovolání dle §241 o. s. ř.
Dovolatel žádnou ze shora předvídaných variant zakládajících přípustnost dovolání ve svém dovolání (prostřednictvím vymezeného dovolacího důvodu) neuvádí, přičemž přípustnost dovolání nezakládá ani právní názor dovolatele, že odvolací soud při argumentaci stran výkladu zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. nedůvodně (neboť se v něm prý posuzovala jiná právní otázka) odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2005, sp. zn. 25 Cdo 218/2005.
Za této situace proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání odmítnout. Přesto lze závěrem konstatovat, že odvolací soud se při řešení otázky zřejmě bezúspěšného uplatňování práva nijak neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
V procesní situaci, kdy účastníkem dovolacího řízení je pouze dovolatel, rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení z povahy věci nepřicházelo v úvahu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu