ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4002.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4002/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce Ing. B. Ď. , zastoupeného Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, Tyršova 1417/27, proti žalované ASTROSAT, spol. s r.o., se sídlem v Praze 10, Přátelství 986, IČ 49358154, zastoupené Mgr. Janou Fráňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jakubská 14, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 88/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2014, č.j. 1 Co 274/2013-128, ve znění usnesení ze dne 20. června 2014, č.j. 1 Co 274/2013-161, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. února 2013, č.j. 31 C 88/2012-95, ve znění usnesení ze dne 20. června 2013, č.j. 31 C 88/2012-117, výrokem I. uložil žalované zveřejnit v časopise Šíp PLUS a na svých stránkách www.sip.denik.cz omluvu ve znění uvedeném ve výroku, výrokem II. řízení částečně zastavil v rozsahu, v němž mělo být v textu omluvy užito slovo upřímně, výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), výrokem IV. zamítl žalobu v rozsahu částky 200.000,- Kč a výrokem V. rozhodl, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nákladů řízení 51.029,- Kč.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. března 2014, č.j. 1 Co 274/2013-128, ve znění usnesení ze dne 20. června 2014, č.j. 1 Co 274/2013-161, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. změnil tak, že zamítl část textu omluvy přiznané žalobci soudem prvního stupně a uložil žalované zaplatit žalobci 50.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 obč. zák., jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II. rozhodl, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nákladů řízení soudu prvního stupně 22.738,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 9.578,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 9. dubna 2014 a právní moci nabyl téhož dne.
Proti výroku II. (jen do nákladů řízení) rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 6. června 2014 dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Jde o vyřešení otázky, zda v případě, kdy soud dospěje k závěru, že k zásahu do osobnostních práv žalobce došlo, ale současně nepřizná morální či peněžité zadostiučinění, nebo je přizná jen zčásti, náleží žalobci náhrada nákladů v celém rozsahu s tím, že plnění závisí na úvaze soudu či je možné posuzovat úspěch a neúspěch ve věci a podle tohoto stanovit výši náhrady nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že mu bude přiznána jím požadovaná výše, tj. 38.880,- Kč před soudem prvního stupně a 15.964,-Kč před odvolacím soudem.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014, a nejdříve se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Jak vyplývá z obsahu spisu, a zejména pak z dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci o dvou samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, a to o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně, přičemž žádná z částek, o nichž soud rozhodoval (22.738,- Kč a 9.578,- Kč), nepřevyšovala 50.000,- Kč. Nutno podotknout, že ani částky požadované žalobcem (38.880,- Kč a 15.964,- Kč) tuto hranici nepřekračují.
Z ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2, není dovolání podle §237 o.s.ř. přípustné.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti napadeným výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl.
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Pavel P a v l í k
předseda senátu