Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2015, sp. zn. 30 Cdo 426/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.426.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.426.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 426/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, o zaplacení 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 77/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2014, č. j. 22 Co 81/2014-26, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Předmětem řízení je zaplacení částky 15.000,- Kč jako náhrady újmy způsobené žalobci postupem stavebního úřadu. Odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), kterým byla pro vady odmítnuta žaloba ze dne 29. 5. 2012 a o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jeno. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné. V projednávané věci je nepochybné, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo ve smyslu §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, přičemž se současně nejedná o nárok ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávního vztahu či o věc uvedenou v ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2013), a ani napadené usnesení nepatří mezi rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §238a o. s. ř. Za tohoto stavu se již odvolací soud nezabýval tím, že žalobce nesplňuje podmínku povinného zastoupení advokátem (§241 odst. 1 věta první o. s. ř.) Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. března 2015 JUDr. Pavel Simon předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/19/2015
Spisová značka:30 Cdo 426/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.426.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19