ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4316.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4316/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobců a) P. S., b) J. S., obou zastoupených Mgr. Monikou Fiantovou, advokátkou se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 118/2013, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2014, č.j. 12 Co 304/2014-99, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. července 2014, č.j. 12 Co 304/2014-99, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. května 2014, č.j. 10 C 118/2013-80, kterým nebylo přiznáno žalobcům osvobození od soudních poplatků v souvislosti s jejich návrhem na delegaci vhodnou.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vyplynulo, že vzhledem k majetkovým poměrům žalobců výše soudních poplatků (za úkon soudu ve výši 1.000,- Kč) nepředstavuje překážku k uplatnění jejich práva na soudní ochranu, a proto jim osvobození podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. nelze přiznat.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dne 30. září 2014 dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 o.s.ř., když nesdílejí názor soudů obou stupňů, že jsou s to zaplatit soudní poplatek za úkon a vypočítávají důvody, pro které soudní poplatek schopni zaplatit nejsou. Pokud soud pro nezaplacení soudního poplatku nebude rozhodovat o jejich návrhu na delegaci, nebudou žalobci vzhledem ke svým majetkovým poměrům a zdravotnímu stavu schopni cestovat na jednání do Prahy a tím se jim uzavře cesta k domožení se spravedlnosti. V tomto aspektu spatřují zásadní právní význam věci. Konečně se domnívají, že ve věci osvobození od soudních poplatků v řízení ve věci samé, by soudy neměly pouze rigorózně vykládat normy ohledně osvobození od soudních poplatků a měly by přihlížet nikoliv pouze čistě formalisticky k položkám příjmy a výdaje žalobců, ale k celkovým následkům svého rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Z výše uvedených důvodů dovolatelé navrhují, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se žalobcům přiznává osvobození od soudních poplatků.
K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Konstatoval, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že
- napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Obsah dovolání však ve své podstatě žádnou z právních otázek uvedených v §237 o.s.ř. neoznačuje a ani nenastoluje. Takovou právní otázku nepřináší polemika žalobců s důvody, pro které jim nebylo osvobození od soudního poplatku přiznáno, ani blíže nezdůvodněný předpoklad, že projednání věci Obvodním soudem pro Prahu 2 bez osobní účasti žalobců by jim znemožňovalo domožení se spravedlnosti. Pouze jako obiter dictum dovolací soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2014, sp. zn. 30 Cdo 398/2014, kde tento soud vysvětlil, že důvodem přiznání osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 o.s.ř. mohou být pouze a jen poměry účastníka řízení. Tyto poměry soud v řízení přezkoumává a dojde-li k závěru, že jsou naplněny podmínky §138 o.s.ř., usnesením přizná účastníku řízení osvobození od soudních poplatků. V případě osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §11 zákona o soudních poplatcích je důvodem osvobození samotný zákon, přičemž o tomto osvobození není soudem rozhodováno, když osvobození účastníku řízení plyne přímo ze zákona. Současně není možno přehlédnout, že dovolatelé z hlediska zákonného dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. nepřípustně exponují vlastní pohled na skutkové okolnosti případu.
S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř.
Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. března 2015
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu