ECLI:CZ:NS:2015:30.CDO.4332.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 4332/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné PANOK – KNIGHT, a. s., se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 1775/5, identifikační číslo osoby 43001807, zastoupené Mgr. Pavlem Drumevem, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti povinné EUROIMMOBILIEN, spol. s r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 2, Londýnská 665/45, identifikační číslo osoby 44795335, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Slupi 15, pro 10.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 54 EXE 371/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2014, č. j. 35 Co 154/2014-252, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. 1. 2014, č. j. 54 EXE 371/2013-194, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem JUDr. Milanem Suchánkem, Exekutorský úřad Praha 9, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 10.000.000,- Kč s příslušenstvím podle vykonatelného notářského zápisu JUDr. Jarmily Humpolcové, notářky v Praze, ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. NZ 106/2003. Soud prvního stupně uzavřel, že exekučním titulem v dané věci je notářský zápis ze dne 3. 3. 2003, který byl sepsán za účasti Václava Krauta, likvidátora povinné jmenovaného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, č. j. 51 Cm 190/2001-17. Rozsudek měl nabýt právní moci 30. 7. 2002, avšak v části obnovující likvidaci povinné společnosti, ve výroku II, jímž byl jmenován likvidátor, a ve výroku III o odměně likvidátora byl zrušen nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, který dospěl mimo jiné k závěru, že obecný soud v řízení o návrhu na zrušení výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a obnovení likvidace společnosti podle §75b obchodního zákoníku neumožnil účast povinné společnosti (jejímu statutárnímu orgánu) a společníkům. Uvedené rozhodnutí tak nemohlo nabýt právní moci, byť byla na rozsudku nesprávně vyznačena, a notářský zápis byl sepsán před tím, než došlo k zápisu rozhodnutí o obnovení likvidace a jmenování likvidátora do obchodního rejstříku. Jedním z předpokladů, aby se notářský zápis stal podle §40 odst. 1 exekučního řádu exekučním titulem, je, že byl sepsán k tomu oprávněnou osobou. V posuzované věci však tomu tak nebylo, neboť rozhodnutí, jímž byl jmenován likvidátor povinné Václav Kraut, nemohlo nabýt právní moci s ohledem na nedostatky vytčené uvedeným nálezem Ústavního soudu ČR. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1061/2008, není přiléhavý, neboť toto vychází z odlišné skutečnosti, kdy likvidátor společnosti byl osobou k sepsání notářského zápisu oprávněnou.
Odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že obvodní soud polemizuje se závěry obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1061/2008, v němž byla posuzována vykonatelnost předmětného notářského zápisu ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. NZ 106/2003. Nejvyšší soud ČR v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru, že tento notářský zápis je exekučním titulem ode dne zápisu obnovení povinné do obchodního rejstříku, a to po vydání nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, tedy za stejného skutkového stavu. Nadto se jedná o rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 097/2009, od nějž se odvolací soud neodchýlí. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, č. j. 51 Cm 190/2001-17, byl řádně doručen všem účastníkům, s nimiž soud v řízení jednal, nebylo již možno jej napadnout řádným opravným prostředkem a nabyl tedy právní moci. Není tudíž správný názor soudu prvního stupně, že tento rozsudek nikdy právní moci nenabyl, neboť byl následně zrušen shora zmíněným nálezem Ústavního soudu. Dalšími důvody pro zastavení exekuce se soud prvního stupně nezabýval.
Povinná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním s tím, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky procesního práva, jež je dovolacím soudem posuzována rozdílně nebo má být dovolacím soudem posouzena jinak. Uvedla, že Ústavní soud ČR svým nálezem ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, zrušil výrok rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byl jmenován likvidátor, který sepsal notářský zápis. Společníci i jednatel dovolatelky měli být účastníky řízení od samého počátku. Je-li likvidátor jmenován rozhodnutím soudu, právní účinky jmenování mohou nastat nejdříve v okamžiku právní moci rozsudku, jímž byl jmenován. Základní podmínkou pro nabytí právní moci je řádné doručení rozsudku všem účastníkům řízení. Dovolatelka i společníci tvrdí, že řízení podle §75b odst. 2 obchodního zákoníku, je řízením podle §200e o. s. ř., v němž se účastenství řídí ustanovením §94 odst. 1 věty první o. s. ř.. Jestliže rozsudek nikdy nebyl doručen všem účastníkům, nemohl nabýt právní moci ani ke dni 30. 7. 2002 ani později, neboť byl zrušen nálezem Ústavního soudu dne 29. 6. 2005. Povinná navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud je ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. (až na výjimky v něm uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka však nevymezila konkrétní otázku, kterou dovolací soud podle jejího názoru posuzuje rozdílně, ani otázku, již dovolací soud vyřešil, avšak má být posouzena jinak (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. března 2014, sp. zn. 29 NSČR 36/2014, usnesení Ústavního soudu z 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka toliko polemizuje se závěry odvolacího soudu ohledně stanovení okruhu účastníků řízení, resp. řádného doručení a zjištění okamžiku nabytí právní moci u posléze zrušeného rozsudku Městského soudu v Praze.
Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Nejvyšší soud rovněž připomíná, že k uzavření smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností PANOK – KNIGHT, a. s. a JUDr. A. K. došlo až po zahájení dovolacího řízení dne 11. 9. 2014. Podle §243b o. s. ř. však pro dovolací řízení (mimo jiná ustanovení) §107a o. s. ř. neplatí.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2015
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu